Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

7 nejčastějších projevů batolete po příchodu mladšího sourozence

Datum přidání: 12. 2. 2016

Píše Ing. Kateřina Kučová

Druhé dítě je obecně pro většinu rodičů méně stresující a co je důležité, tak i pro narozené miminko. Málo věcí je nových a rodina je „lépe“ připravena. Co ale prožívá nového je sžívání se jako celku, tedy především z pohledu prvorozeného dítěte, pro které je tato situace naprosto nečekaná. A především jeho emoce mohou mít dopad na vzájemnou pohodu rodiny.

Jaké jsou tedy nejčastější projevy batolete po příchodu nového sourozence na svět?

1. Vyžadování si neustálé pozornosti = potvrzení lásky obou rodičů

Nejčastěji reagují děti po narození sourozence tím, že neustále na sebe upoutávají pozornost rodičů, kladou časté a dotěrné dotazy. V této situaci rozhodně pomáhá věnovat staršímu dítěti denně období 100% pozornosti bez rušení okolních vlivů – dopřát mu pocit bezpečí a lásky, o který tímto chováním neustále žádá.

Hrajte s ním hru, kterou si samo vybralo, udělejte z toho rutinu. Na tuto dobu se bude dítě těšit a zároveň ho to naučí trpělivosti. Neméně důležité, možná skoro důležitější je být občas s každým z obou dětí o samotě. Obě totiž potřebují jedinečný kontakt a pocit, že se nemusí s nikým dělit.

2. Regresní nápodoba

Velmi častou zkušenost uvádí rodiče také v souvislosti s návratem chování staršího dítěte do věku dávno minulého. Neupírejte mu tuto možnost, neshazujte ho před sebou samým se slovy: „Ale prosím Tě, vždyť už jsi velký!“ Dovolte mu občas zakusit opět onen pocit být malým miminkem. Takové zkoušení většinou netrvá moc dlouho a starší brácha nebo sestra, až se tohoto pocitu nabaží, si velice rychle uvědomí, že vlastně není o co stát.

Při narození děťátka se u staršího sourozence může opět objevit období pomočování (enuréza) či pokakávání (defekace). Tato záležitost je velmi nepříjemná nejen pro Vás, ale hlavně i pro dítě samotné. Proto doporučuji nekomentovat, nekritizovat, věnovat tomu minimální pozornost, protože přesně o tuto pozornost dítěti jde. Když se začne znovu počůrávat, zůstaňte věcní. Dejte mu suché oblečení, ale nehubujte mu. Vyhněte se větám typu „Jak se to mohlo stát?“ nebo věty začínající „Proč?“ Na toto Vám stejně malé batole nebude umět odpovědět. Místo toho mu povězte „ Nejraději bys teď byl taky tak malý, abychom se o Tebe starali jako o miminko!“

3. Frustrace, strach z opuštění

Dítě může po narození sourozence zažívat až neovladatelný pocit frustrace, pocit, že již není rodiči milováno a že jeho místo zaplnil někdo jiný. Necítí se být již důležitým v rámci rodiny a může se uzavírat do sebe a živit v sobě nadále tento pocit. Vašim úkolem je mu tento pocit důležitosti opět vrátit, aby se z takového emočně vypjatého podhoubí nestala živná půda pro nemoci a alergie všeho druhu či negativní postoje do budoucna.

4. Žárlivost, naschvály

Jedna z reakcí, která se u staršího dítěte může projevit v souvislosti s narozením děťátka, je žárlivost na něj a dávání to za vinu matce. Dítě jí pak dělá naschvály, nedokáže odpustit matce a zvyšuje se tím i pravděpodobná větší fixace na druhého z rodičů.

I tento projev se dá z části minimalizovat samotným přístupem k dítěti již ve fázi těhotenství. Své starší dítě připravujte na příchod miminka. Harvey Karp vzhledem k tomu, že batole ještě nemá představu o čase, doporučuje začít nejdřív připravovat batole na příchod miminka tak dva měsíce před porodem – formou hry s panenkou, šeptání do bříška a první náznaky komunikace, pokud už miminko kope, naučit ho zhluboka dýchat a pomoci tak sebekontrole svých emocí, nepřemisťovat ani nestěhovat v této době batole do jiného pokoje, pokud jste to nestihli dřív, jinak riskujete, že se batole bude cítit odstrčené .

Nekárejte proto své starší dítě neustálou kritikou „Tak to nedělej!“, ale povzbuďte jej spíše, jak to má dělat správně…“miminku se líbí, když ho pohladíš takhle po čelíčku…to Ti jde opravdu dobře.“

Promluvte si předem s prarodiči, příbuznými a návštěvami, aby se po příchodu věnovali nejdříve staršímu dítěti, vhodné je přinést drobnost i staršímu dítěti, pokud nesou dárek i pro miminko. Tu můžete třeba vy sami mít po ruce připravenou.

Dejte svému prvorozenému dárek....

  • Osobně velmi doporučuji připravit batoleti dárek od miminka po jeho narození, případně dárek batolete pro miminko, které si navzájem předají v porodnici, při prvním kontaktu. Toto se mi úžasně osvědčilo.
  • Po příchodu domů z porodnice dovolte svému prvorozenému dítěti pomáhat, zaměstnejte ho, dejte mu důležitý úkol (přinést plenku, ručník, namazat miminko, sesbírat mu hračky ze země). Ukažte mu, jak moc ho potřebujete, ale nenuťte ho, pokud pomáhat nechce, nepřemlouvejte ho. Jeho pomoc komentujte slovy: „Co bych si bez Tebe jen počala!“. Tyto zkušenosti můžete schválně komentovat i nahlas před partnerem po jeho příchodu z práce: „Představ si, jak mi dnes Adélka pomohla s malým….“
  • Žárlivost hodně pramení z kritiky, kterou je dítě častováno.
  • U nás doma se mi osvědčila ještě další věc, kterou bych zde uvedla – vylepšete uspávací rituál, obohaťte společné usínání. Batoleti přečtete pohádku, po zhasnutí světla pak společně zanotujete miminku písničku…od určitého věku Vás překvapí, že se pak mladší batole přidává k rytmizaci písničky samo, pokud jste tento rituál zavedli dříve a zpíváte třeba dvě písničky stále stejně každý den před spaním. Je úžasné sledovat, jak to stmeluje pocit sounáležitosti mezi oběma dětmi.

5. Špatná vzájemná komunikace

Mnohdy je kamenem úrazu problém vzájemného nepochopení toho druhého, čili ve chvíli, kdy vázne komunikace nebo neexistuje komunikační kanál. A toto je oblast mezi dvěma batolaty jako stvořená pro vzájemný konflikt. Co tedy ještě může pomoci v raných sourozeneckých vztazích?

Z vlastní zkušenosti velmi doporučuji využívat znakovou řeč pro slyšící batolala Baby Signs®, která je jakýmsi komunikačním mostem, jenž může dospělý nabídnout dítěti ve chvíli, kdy je úroveň jeho verbálního projevu nižší než jeho porozumění řeči. Takovou funkci komunikace doporučují autorky knihy „S láskou a rozumem. Využijte emoční inteligenci ve výchově“, Ivana Procházková, Jitka Ševčíková a Michaela Tilton.

6. Hněv, hysterické záchvaty

Autoři Vojtěch Černý a Kateřina Grofová, stejně jako Lawrence E. Shapiro v situaci hněvu zdůrazňují úlohu „sebeuklidňování“. Je to důležitý okamžik, kdy učíme děti sebekontrole, jak upozorňuje Shapiro ve své knize „Emoční inteligence dítěte a její rozvoj“. Dospělý člověk začne počítat do desíti, u malého dítěte by mohlo pomoci toto: „Zastav se na chvíli. Nádech – bříško jde nahoru, výdech – bříško jde dolů, nádech – jsem s Tebou, výdech – nejsi tu sám, nádech – jsem u Tebe, výdech – poslouchám Tě.“

Nebuďte také překvapeni, když Vám Vaše starší dítě řekne jako zdůvodnění svého hněvu třeba něco ve smyslu: „Maminko, já chci, aby sestřička zemřela/aby už odešla/ aby
tu už nebyla/aby s námi už nebydlela“ nebo „Maminko, já chci, aby to zase bylo jako dřív.“ V tuto chvíli to možná batole opravdu tak silně prožívá a není si do důsledku vědomo svých slov, cítí se velmi nejisté. Pamatuji si na toto sdělení jako dneska, celý den jsem nechápala a opakovaně brečela, jak může něco takového vůbec jen říct. Vězte ale, že časem změní názor, zjistí, že je prostě prima mít bráchu nebo sestru.

Druhý způsob, jak reagovat na dětský hysterický záchvat, který doporučují Isabelle Filliozat a manželé Kopřivovi, je zůstat s ním, přijmout spolu s dítětem tuto emoci a pomoci pochopení ji společně překonat, rozhodně neodcházet do jiného pokoje a nenechat dítě se svou emocí samo, jelikož není ve věku, kdy by ji opravdu mohlo zvládnout. Manželé Kopřivovi upozorňují v této souvislosti na význam „empatické reakce“, která přispívá k emocionálnímu rozvoji dětí, neboť výzkumy kojenců a batolat potvrdily, že schopnost empatie je nám vrozená.

Empatická reakce se pak dle Kopřivových skládá z aktivního naslouchání, pojmenování pocitů, které dítě prožívá (klíčová složka u dětí) a vyjádření podpory. Ne vždy je ale rodič v pohodě při takovém záchvatu, aby mohl takto klidně provést dítě jeho emocí, proto se v tomto případě doporučuje rozhodně neodsuzovat dítě, nedávat mu žádné nálepky typu „Ty jsi ale zlobidlo/vzteknoun apod.“, ale používat ze strany rodiče tzv. „Já-výrok“, který dítě nijak neuráží a neshazuje ho, čili sdělit „Já se zlobím/ Jsem naštvaný.“
A s tímto způsobem se v poslední době ztotožňuji i já, neboť má podle mé zkušenosti na dítě daleko větší a dlouhodobější dopad.

7. Agresivita

Nejčastěji se agresivita dětí objevuje v období vzdoru, tedy mezi druhým až třetím rokem života. A právě v této době (již tak náročné pro batole) většinou přichází „vetřelec“ ve formě sourozence. V knize „Výchova v období vzdoru““ sděluje čtenářům Annette Kast-Zahn, že: „Je možné, že Vaše dítě dostane na „nové“ děťátko opravdový vztek. Bude do něj strkat, bít nebo kousat.

Využijte emoční inteligenci ve výchově

Autorky knihy S láskou a rozumem píší, že „Agresivita však do života dítěte patří. Jejím velkým přínosem je, že se takto z těla odplavují negativní emoce.“ Prosím rodiče o uvědomění si, že toto období k vývoji malého človíčka skutečně patří, že je to zároveň jedno z nejdůležitějších období v raném dětství, kdy se dítě učí velmi důležité úkoly co do vývoje, a to, že samo o sobě je osobností a že jako osobnost působí určitým způsobem i na své okolí. Zároveň je třeba nenechat se pohltit stejnou emocí a nereagovat stejně agresivním způsobem i na dítě, protože a neboť, milí rodiče, dítě se v tomto věku učí zejména nápodobou, čili kopíruje chování, které vidí.

O agresivitě mluvíme většinou ve vztahu k jedinci, o rivalitě pak jako o vzájemném soupeření mezi dvěma stranami. Rivalita se většinou objevuje mezi sourozenci stejného pohlaví. Pramení z pocitů nepochopitelného omezení práv, nedostatku lásky a bezmocnosti v dovolání ochrany. Mezi dětmi se na každodenním pořádku objevují šarvátky, mnohdy vyúsťující v otevřený boj.

„Mladší děti se učí řešit problémy na základě zkušenosti. Podporujte je, aby samy řešily své problémy, místo abyste je vyřešili za ně.“ říká autor knihy „Emoční inteligence dítěte a její rozvoj“ Lawrence E. Shapiro. Proto zkuste jen dodat: „Vyřešíte si to mezi sebou sami, nebo budete chtít pomoct?“

Podobné články

MUDr. Michala Knězková

Píše MUDr. Michala Knězková

Jaké existují záněty hrtanu a jak je můžeme léčit

Přišel podzim a s ním i velice častá onemocnění dýchacích cest. Školka, nachlazení, prostydnutí, virózy, rýmy a kašle. Tyhle pojmy jsou teď středem diskuzí většiny maminek. Co se ale střídá v ordinacích dětských praktických lékařů jsou zánětlivá onemocnění... Celý článek

Ing. Kateřina Lichtenberková

Píše Ing. Kateřina Lichtenberková

Alternativa nebo klasika – jak vybrat školu pro své dítě?

Možná jste právě v podobné situaci jako naše rodina – máte doma předškoláka a začínáte řešit, kam půjde do školy. Je lepší volit alternativní koncepce nebo dát dítě do klasické školy? Na následujících řádcích se pokusím shrnout hlavní rozdíly mezi oběma Celý článek

Lucie Harnošová

Píše Lucie Harnošová

Spánek dětí aneb co ho může ovlivnit a jak předcházet potížím

Stává se, že i děti, které již spaly ve svém vlastním pokoji, chtějí najednou zase spát u vás. Hledají u vás opět bezpečí a jistotu. Děti se vrací do postele, když… Celý článek

Komentáře