Bezplenková komunikační metoda – pravda nebo mýtus

Datum přidání: 10. 1. 2018
fyzioterapeut Kateřina Polášková

Píše fyzioterapeut Kateřina Polášková

O tom, jestli je možné naučit dítě již v novorozeneckém věku chodit na nočník, existuje celá řada článků a neméně diskuzí. Vědci tvrdí, že bezplenková metoda je jen mýtus, a že vylučování novorozence nemůže být řízeno vědomě. Naopak podněcují názor, že nejúčinnější je, učit dítě na nočník až po 2. roce života, protože v tomto věku je již dítě připraveno a schopno na krátkou dobu zadržet svěrače a také si tento mechanismus zadržení pocitu na močení uvědomuje.

Účastnila jsem se řady diskuzí s odborníky různého medicínského odvětví, kteří byli spíše odpůrci bezplenkové metody. Tvrdili mi, že tato metoda u novorozenců a kojenců fungovat nemůže právě kvůli neschopnosti tak malého dítěte vědomě zadržet svěrače.  

To ve mně vzbudilo o to větší zájem prozkoumat tuto problematiku z blízka a vyzkoušet techniku bezplenkové metody na vlastím dítěti.

Bezplenková komunikační metoda

Celým názvem jde o tzv. bezplenkovou komunikační metodu a jejím cílem je udržet dítě v co možná nejhygieničtějším prostředí, tedy v čisté a suché plence, ale také naslouchat potřebám dítěte a poznat, kdy potřebuje vykonat potřebu. Často je spojená s pojmem kontaktní rodičovství.  Matka nebo otec „čtou“ signály svého narozeného dítěte, ať už zvukové (dítě začne vydávat určité broukání), vizuální (pohled dítěte do prázdna), pohybové (neklid, nervozita). Při zachycení těchto signálů je kladný výsledek na cestě. Stačí už jen chytit dítě do polohy klubíčka nad vhodnou nádobu (nejvhodněji nad misku), říct signál např. čururů a chvilku vyčkat.

V době, kdy jsem tuto metodu začala praktikovat na své dceři, jí byly 2,5 měsíce.  Když se hned na 1.pokus do misky vyčůrala, říkala jsem si, že jde o náhodu, že se jí zrovna chtělo. Při 4. úspěšném pokusu z 5 provedených už jsem si byla jistá, že o náhodu nejde. Přemýšlela jsem nad tím, jak je tedy možné, že dokáže pracovat se svěrači a došla jsem k názoru, že novorozenec ani kojenec sice není schopný svěrače sevřít, ale je schopný je uvolnit, a to opravdu na „povel“ a pokud je močový měchýř alespoň částečně naplněný, tak se dítě vymočí.

"Signály" a svalová práce

Zkušenost fyzioterapeuta mi umožnila vnímat změnu v aktivaci pánevního dna a hlubokých zádových svalů dítěte před tím, než začalo vykonávat potřebu. Svalovou práci, respektive uvolnění pánevního dna se současnou aktivitou hlubokých zádových svalů jsem vnímala, když jsem dítě držela nad miskou v klubíčku. Dítě si velmi rychle zafixuje stereotyp polohy, to znamená, že ví, co v poloze/v klubíčku má udělat. Povolit svěrače a aktivovat hluboké břišní a zádové svaly.

Kolegové mi oponovali názory, že vliv na vykonání potřeby dítěte má klubíčková poloha, ve které dojde ke stimulaci močového měchýře a trávicího traktu tlakem a dítěti je umožněno snadnější vyloučení výkalů. Proto jsem zkusila obhájit svůj poznatek tím, že je dítě schopno reagovat na zvukový signál určitým úkonem. Dceru jsem rozbalila z pleny, nechala ji ležet na zádech a řekla ji „náš“ signál čururů.  Odpověděla mi prakticky okamžitě - vymočením.

Tento způsob jsem několikrát opakovala a vždy kladně vyhodnotila.  Vyloučila jsem tím názor, že by za vykonáním potřeby kojence pomocí bezplenkové metody mohla výhradně poloha klubíčka. Jistě tato poloha napomůže snadnějšímu vyloučení, každopádně jsem si jistá, že to není jediný prvek zodpovědný za splnění úkonu. A že důležitým rysem je také hlasový signál rodiče.

Vnímání dítěte

Avšak za nejdůležitější prvek pro splnění bezplenkové komunikační metody považuji signály, které vydává samo dítě. A je na rodičích, jak dokáží tyto signály rozluštit. Jak jsem již psala výše, dítě může vydat určitý zvuk, zahledět se do prázdna nebo také projevit neklid. Několikrát jsem také zaregistrovala opakovanou aktivitu břišního svalstva, jakoby dceři pulzovalo bříško. Pokud takový signál zachytíme, měli bychom neprodleně dítěti sundat plenku, dát jej nad misku a vyslovit signál.

Faktem zůstává, že dítě v novorozeneckém věku čůrá velmi často. Vlastní zkušenost mi poukázala, že zhruba po 10 minutových intervalech dcera do misky načurala třikrát po sobě, poté následovala delší pauza 20-30 minut a opět 3x po 10 minutách se podařilo „jít nad misku“. Záleželo však také na délce kojení a teplotě vzduchu.

Za sebe samotnou mohu říct, že je opravdu možné, naučit dítě již v útlém věku čůrat do mističky. Za pozitivní také shledávám jednoduchý přechod na nočník, na který by se mělo chodit, až v době kdy bude dítě samo sedět. Do té doby preferuji k vylučovacím úkonům používat držení dítěte v klubíčku nad miskou a mít jej zády opřené o svůj hrudník. Dojde tak ke kvalitnímu nalehnutí lopatek, lepšímu rozložení svalového napětí, díky kterému bude dítě schopno lépe pracovat se svým pánevním dnem a zajistí si tak jednodušší vykonání potřeby.

Podobné články

Monika Čepelková

Píše Monika Čepelková

Jak mi Pokémoni zasáhli do finančního vzdělávání

Asi před 3 měsíci jsem neměla o existenci barevných kartiček s Pokémony ani tušení. Teď se s nimi setkávám každý den a nejsem z toho zrovna nadšená. Přesto se snažím na „soužití“ s nimi najít něco pozitivního. Celý článek

Péče o miminkovské genitálie. Nepodceňujte ji

Opruzeniny, ale i větší problémy mohou vzniknout při nesprávné péči o dětské genitálie. Nejčastějším problémem je opruzení zadečku, ale nejen zadečku, i třísel, podbřišku, zkrátka oblasti kryté plenkami. Kůže je podrážděná, zarudlá, svědí a bolí. Celý článek

Mami, tati, podívejte se, co už umím v roce a půl!

Uteklo to jako voda a z vašeho kojence je již batole, které rozumí tomu, co mu říkáte. V tomto období se již naplno rozvíjí jeho osobnost, začíná si prosazovat svou, což je občas pěkně náročné zejména pro rodiče, ale na druhou stranu se můžete radovat z malých Celý článek

Komentáře