Boj o Barbie: Budou „kazit“ i naše holky?

Datum přidání: 2. 4. 2019

Píše David a Michal (@dvatátové)

Přednesl jsem doma, že by naše dcery-dvojčata mohly dostat ke třetím narozeninám konečně pořádné panenky Barbie. Jenže David byl proti, protože jsou prý špatným vzorem ideálu krásy. A tak začal doma menší boj kdo s koho...

Abyste rozuměli, já jsem svoji první panenku Barbie také dostal ještě ve školkovém věku. Moji rodiče asi museli být neuvěřitelně osvícení a nad věcí, když v době krátce po revoluci dobrovolně koupili svému SYNOVIk Vánocům panenku. Nebyla sice pravá, ale i to postupně přišlo a já si na letní dovolené pod stan pravidelně vozil v kufříku Barbie sbírku, kterou mi záviděly všechny holky v kempu. 

Patřilo samozřejmě k tomu i to, že mi na panenky mamka šila, což se většinou vizuálně nedalo srovnat s kupovanými modely (mamka promine), ale jako dospělý už asi dokážu ocenit tu hodnotu času a nadšení, které do toho musela vložit. Jediný problém snad tehdy byl, že jsem měl na celou tu tlupu jen jednoho Kena, který byl ovšem borec a zvládnul chodit se všema naráz...

Jako výbavu jsem měl lednici, která dokonce i trochu chladila, a taky pár koní nepoměrně menších než byly panenky a tuším i nějaké vybavení do kuchyně, takovou plastovou zahradní houpačku, která se pravidelně rozpadala, kdykoli si do ní děvčata sedla, a ještě vlastně postel. Strašně jsem ale sousedkám záviděl jejich arzenál, přece jen byly holky a Ježíšek k nim byl milosrdnější, že. Měly barbínu, která uměla být těhotná a v břiše měla dvojčata (!), také kočár s koňmi, velkou růžovou ledničku a kupované svatební šaty! 

Tak, teď jsem se trochu zasnil... Ale z cesty úplně nepíšu. Alespoň je vidět, že mě nadšení z panenek Barbie nikdy neopustilo a že jsem se vždycky těšil, až si s nimi zas budu moct hrát.

A teď do toho hodil vidle David s tím, že by byly špatným vizuálním příkladem pro naše dcery a že do nich ideál krásy vosího pasu a nafouknutého hrudníku nechce tlouct. Už jsem se pomalu vzdával naděje, když mě nedávno napadlo zajít do hračkárny, samozřejmě aby se holky JEN TAK podívaly, jestli by se jim nějaké panenky nelíbily. A v regálu s barbínami jsme objevily i ty, které nejsou vyloženě hubené, ale mají i prostorově výraznější prdku a stehna a třeba jsou i černošky, takže David pomalu začal souhlasit s tím, že je „namícháme“.

Myslím, že „nám všem“ je jasné, že oblečení se určitě vyrábí jen na ty klasické s nereálnými proporcemi a že u holek je nejoblíbenější aktivitou svlékání a oblékání (v tomto pořadí) a tudíž že ty nekonfekční budou občas stát (ležet, viset, s hlavou/bez hlavy) opodál, ale to nevadí. Vlk se nažere a já si budu moct za hrát J.

Já chápu, že by si rodiče neměli realizovat sny na svých dětech, ale kočár s koňmi a růžové auto a Barbie karavan a Barbie nevěsta a pravý Ken a mořská panna přece nemůžou nikomu dlouhodobě ublížit, ne?

Podobné články

Píše David a Michal (@dvatátové)

Cestování letadlem s dětmi: Jak ho zvládáme my?

Naše tříleté dcerky už letěly celkem třikrát. Poprvé asi ve třech týdnech života, pak těsně před druhými narozeninami do USA, abychom nemuseli platit za jejich letenky, a teď naposledy na konci května jsme si „střihli“ Kanáry. Jaké fígle nám při cestování... Celý článek

Píše David a Michal (@dvatátové)

Ze života rodičů: Ahoj, já jsem Elza a budu s vámi bydlet. Pár let!

Pokud stejně jako my patříte mezi rodiče dívek starších tří let, pak se určitě už i do vašeho domácího slovníku zařadilo přídavné jméno „elzový“. Lze aplikovat na vše, co zdobí hlava Elzy, Anny, Olafa, Svena, případně je to modré. Celý článek

Píše David a Michal (@dvatátové)

Mohou naši potomci zažít stejné dětství jako my?

Nedávno jsem zahlédnul na Facebooku video, jak děti skáčou gumu a hází míčem o zeď s popiskem „Jestli znáš tohle, zažil jsi šťastné dětství.“ A tak mě napadá, jestli to znamená, že naše děti budou při svém dorůstání ochuzeny o to, na co my s nostalgií... Celý článek

Komentáře