Co dělat, když nám děti lžou? Jdeme jim špatným příkladem?

Datum přidání: 20. 12. 2018

Každý rodič se dříve či později setká s různě závažnou lží ze strany potomka. U menších dětí ji snadno prokoukneme, už pětileté dítko však dokáže lhát tak důmyslně, že si nejsme jisti, zda se nemýlíme my a nekřivdíme mu.

V období Vánoc se mnoho rodičů zamýšlí nad tím, že také lžou. Dovedou vymýšlet báchorky o sv. Mikuláši, o Ježíškovi, o tom, kde se berou dárky, kde zmizel dopis Ježíškovi, kdo nazdobil přes noc stromeček… V jakých případech máme dětem lhát, abychom jim nešli špatným příkladem a jak se stavět k jejich lžím?

Fantazie, které věří

Malé děti, kterým funguje představivost na plné obrátky svým drobným lžím věří. Mohou si jimi např. vysvětlovat situace, kterým nerozumí. Jednoduše si vymyslí řešení, odůvodní si, co jak proč je, jak se něco děje a toto pak prezentují ostatním. Z jejich pohledu nelžou, jen si odůvodnili svým způsobem to, čemu nerozuměly.

Aby dítko nelhalo, stačí mu vysvětlit, jak ve skutečnosti to, o čem lžou, funguje. Anebo mu to přímo ukázat, pokud se to dá. Ono pochopí, dostane vysvětlení a přijme skutečnost, jako fakt.

Lhaní jako obrana

Nejčastějším důvodem, proč děti lžou, je to, že se chrání. Budou nám tvrdit, že zoubek nebolí, protože se bojí ošetření. Anebo, že neví, jak se rozlilo mléko na lince. Bude vám skálopevně tvrdit, že boj o hračku ve školce nezačalo, i když tomu bylo naopak.

Předejít těmto lžím se dá tím, že přijdeme na jejich příčinu. A pak dětem neudělíme trest, naopak oceníme, že nám řekly pravdu a měli bychom se snažit vysvětlit, co lží vzniklo, jak se zachovat příště. Pokud už trest budete chtít udělit, dobře si jej rozmyslete. Stačí pár zkušeností dítěte, že po přiznání dostane výprask, anebo nebude moct ven, hrát hry a podobně, a lhaní se pro něj stane samozřejmostí, aby se trestům vyhnulo. Vznikne začarovaný kruh.

Lhaní z legrace

Spousta dětí si občas vymyslí lež jen proto, že nás chce napálit, udělat legraci. Příkladem v tomto jim jdeme např. v den 1. dubna ("apríla"). Sami si z dětí vystřelíme malou lží a pak vysvětlujeme, co je za den a že se snažíme nachytat i ostatní, nejen dítko. Jestliže na vás s takovouto lží dítě přijde, snažte se jej pochopit. Šlo mu jen o legraci, i když může být někdy nevhodná.

Jděte dětem příkladem

Nejlepším učením je názorný příklad. Proto se matematické příklady převádí na hrušky a jablka, nebo v biologii používají vycpaná zvířata, v chemii pokusy. Ve lhaní bychom měli jít dětem příkladem my sami. Pokud nám zalžou, můžeme jim pak ukázat sami sebe, nebo druhého rodiče, babičku a podobně, že taky nelžeme. Kdyby ale mělo dítě zkušenost, že mu často a prokazatelně lžeme, nebude nám důvěřovat a lež bude považovat za normální.

V případech, kdy je lež „vyžadována“, např. při zmiňovaných Vánocích, je přípustná do doby, kdy dítko dozraje do určitého věku a je mu jasné, že bude pravda někde jinde. Pokud byste přesvědčovali 12ti leté dítě o tom, kde se berou dárky, že je nosí Ježíšek a nechtěli z tohoto slevit, dítě vám přestane věřit. Sami musíte vycítit, kdy už je na čase říct pravdu. Některé děti se ale mnohdy na lži spojené s tradicemi nikdy nezeptají. Je jim jasné, kde je pravda, ale nechtějí ji od rodičů slyšet. Jsou rády, že tradice funguje a líbí se jim. Rádi v této hře pokračují s rodiči dál.

Z neškodných dětských lží nedělejte vědu. Za chvíli se jim při vzpomínkách nahlas zasmějete. Při závažném lhaní dětem vysvětlete následky, nebojte se říci, že jim pak nebudete moci věřit a nebudete vědět, zda nelžou, ani když budou říkat pravdu. Děti jsou chápavé a pokud jim ukážete, že přiznání pro ně nebude znamenat problém, nebudou se bát případnou lež přiznat.

Podobné články

Jak podpořit kreativitu dětí

Kreativní myšlení je žádaným „artefaktem“ u dospělých v mnoha profesích. Někdo jej má, někdo téměř vůbec. I když nelze dělat zázraky, u většiny z nás se dá kreativní myšlení podpořit. Ideální však je, když se na zlepšení kreativity podílí již rodiče v dětství Celý článek

Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Píše Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Moje dítě nechce opakovat. Je to problém?

Dítě se neučí řeč opakováním, ale nápodobou. A proto na často používaný povel “Řekni…”, nepřichází odpověď. Dítě se řeč učí životem. Slyšená slova spojuje se situacemi, které prožívá. A tyto prožitky a vjemy, když bude připravené, samo pojmenuje. Celý článek

Píše Bc. Kateřina Vacíková

Problematika ústní hygieny u dětí

Ve své ordinaci často slýchám názor rodičů, že na mléčných zubech nezáleží, protože stejně vypadnou. Jak to s mléčnými zoubky tedy je? Při narození je ústní dutina novorozence téměř sterilní... Celý článek

Komentáře