Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Den D

Datum přidání: 20. 8. 2017
MatkaNaOdstřel

Píše MatkaNaOdstřel

Trávila jsem čtvrtý den na oddělení rizikového těhotenství pro hrozící předčasný porod. Znala jsem to tam už jak své boty. Jednalo se o čtvrtou hospitalizaci, kdy zastavovali kontrakce.

Toho večera na mě padl splín. Stojím na nemocniční chodbě a volám kamarádce:

"Ty hele. Já nevim jestli to zvládnu. Dvě děti najednou. Co když budu strašná matka? My jsme měli asi ještě počkat."

"Nechci rýpat. Ale neni na tohle už trochu pozdě?"

Dívám se na svůj pupek. Nohy už dávno zmizely. Stejně tak i jiná oblíbená část těla.

"Jo. To asi jo."

Na noc dostávám Prothazin. Spím celkem dobře, jen cítím, že mě pobolívá podbřišek. Ale jsou dva. To bude ta dvojnásobná zátěž. Ráno se probouzím a při vizitě hlásím, že je všechno relativně v pořádku. Na snídani nemám vůbec chuť a mám ještě zásoby mandarinek. Místo snídaně tedy s chutí slupnu hned dvě. O hodinu později bolesti sílí. Nechci panikařit, tak to jen ledabyle oznámím sestře, která mě o další hodinu později bere na CTG. V tu chvíli už je mi jasné, že to není jen tak. A její výraz to potvrzuje. Přístroj kreslí nejdřív nízké Tatry, postupně to vypadá na Nanga Parbat a přechází to v Mount Everest. Ženou mě na prohlídku.

Lékař nevypadá moc nadšeně. Když opustím ordinaci, slyším jak do telefonu hlásí:

"Včera večer to ještě vypadalo dobře a ráno je to v prdeli."

Volám partnerovi, který má akorát pohotovost. Jako dobrovolný hasič očekává výjezd. Ani on zrovna nejásá:

"Hele a už je to doopravdy nebo pojedu zase zbytečně? Mám tu práci."

V duchu ho proklínám. Poprvé.

Balím si věci a odjíždím výtahem na porodní sál. Vzpomínám na nadšené tváře budoucích maminek, které jsem viděla stejným výtahem odjíždět několikrát denně. Já se tvářím, jako bych jela na funus. Je ještě brzy. Malá váží kolem 1500g. Kontrakce ale sílí. Na sále mi dávají infuzi a všichni doufají, že zabere. Na neonatologii nejsou volné inkubátory a hrozí, že mě převezou do Prahy. Přijíždí partner. Vypadá nervózně.

"Já chtěl na ten výjezd. A přijdu o příplatek za neděli."

V duchu ho proklínám podruhé.

Infuze nezabrala. Kontrakce sílí. Drží mě za ruku.

"To strašně bolí," fňuknu.

,,Mno jo, rodíš".

Vzpomínám si, že jsem kdysi byla na praxi na porodním sále a jedna budoucí matka tam sprostě nadávala svému muži. Už se jí nedivím. Rozhlížím se kolem a hledám jakýkoli vhodný předmět, kterým bych ho mohla praštit. Má štěstí. Ochromuje mě další kontrakce.

Odpojují infuzi, je jasné, že je bez účinku. Lékař mi oznamuje, že z důvodu možných komplikací mě čeká císařský řez. A vzhledem k tomu, že jsem snědla dvě mandarinky, musím vydržet. Nechodit, ležet, abych porod co nejvíc oddálila a mohli mě při nejhorším úplně uspat. Až si to vyřídím s budoucím otcem, bude na řadě.

Vlastník super aktivních spermií pronáší vtip. Zasměju se a v zápětí zaskučím bolestí. Praskla mi voda. Ještě ten vtip ani nebyl dobrej! V rychlosti přemýšlím, jestli bych zvládla dvě děti sama a kolik je asi sirotčí důchod.

Přichází anesteziolog. Žebrám o urychlení. Slyším jen ,,blablabla, mandarinky, blablabla, vydržet”. Rozšiřuje tím můj seznam adeptů na vraždu.

Vzhledem k tomu, že porod pokračuje celkem rychle, vezou mě na sál o půlhodiny dříve než bylo v plánu. Vyklepaná žákyně mi to s nadšením oznamuje. Snaží si tím napravit reputaci. Nezvládla mě zacévkovat. Kdepak, tím si to nevyžehlí. Na mým seznamu má už čestné místo.

Jedem na sál. Zřízenec partnera popíchne, aby mi dal polibek, když z něj přece udělám dvojnásobného otce. Ten mě tudíž nepřítomně líbne a mně je jasný, že už se v duchu mazlí s půllitrem a stele si pod stolem hospody. Není to fér. Já se dřela s břichem a funěla jak lokomotiva. To já každý ráno litovala, že nemám u postele jeřáb, který by mě obrátil z boku na bok, případně mi pomohl na nohy, který už pár týdnů postrádaly kotníky. Já si zasloužím panáka. V duchu mu přeju aspoň pořádnou kocovinu.

Na sále volím epidurál, abych se s dětmi mohla hned pomazlit. Anesteziolog mizí ze seznamu mých obětí ve chvíli, kdy mi bezchybně napíchne páteřní kanál a všechna bolest mizí.

"Dobrý?"

"Výborný." Dělejte si se mnou co chcete, ale předem Vás upozorňuju, že jestli ty děti vyndáte tři, budu pěkně naštvaná.

Po chvíli škubání a tahání mě lékař vyzve, ať otočím hlavu, že nesou holčičku. Kolem proběhne sestra s jakýmsi uzlíčkem. Co to? Napadá mě, že je moc maličká. Malý je o něco větší, snad mi dají do náruče aspoň jeho. Mé naděje mizí s další informací, že kolem běží sestra s dalším uzlíčkem. Udělám rozněžnělé "Ach," aby se neřeklo a polykám slzy štěstí, že je ze mě máma, aniž by za to kdokoli zaplatil životem, i slzy zklamání. Protože ani nevím jak vypadají ty nožičky, které mě celou dobu kopaly pod žebra.

Jen doufám,že jsou čtyři. Na dvou dětech.

Podobné články

Nechat dotepat pupečník nebo ne? Jaké jsou výhody pozdějšího oddělení pupečníku?

Ještě nedávno se o významu dotepání pupečníku po porodu tolik nemluvilo jako dnes. Přitom je jasné, že jeho pozdější oddělení má nesporné výhody pro miminko. Odložené přerušení pupečníku schvaluje také Světová zdravotnická organizace, která doporučuje... Celý článek

Jak si užít Vánoce v klidu a bez stresu? Zapojte děti a nesnažte se být dokonalá

Vánoce, svátky klidu, míru, lásky a pohody. Ano, to vám řekne téměř každý při odpovědi, jak si představuje nejkrásnější svátky roku. O tom, že tomu předchází shon a stres se už mluví méně. Každý chce mít přece dokonalou domácnost a málokterá maminka přizná, Celý článek

Vlasta Polách

Píše Vlasta Polách

Moje dítě se mnou není v bezpečí. Víte, jak na první pomoc u dětí

Často se na mě obrací maminky malých dětí a s hrůzou v očích mi vypráví svůj příběh. Jak Péťa vběhl pro míč na silnici, jak Lucinka spadla z houpačky, jak Saša našla nezamčenou skříňku s léky... Co mají všechny hrůzné zážitky společné? Celý článek

Komentáře

A A napsal(a)

Nedokazu si to predstavit. Dobre ty. Jen vic clanku od tebe