Dítě samo do školy, ze školy nebo ven?

Datum přidání: 30. 8. 2016

Píše Jana Háková

Chvíle, kdy jde dítě poprvé samo ven a nebude nějaký čas pod dohledem, není pro většinu rodičů lehká.  Ať už se jedná o cestu do školy, hry venku s kamarády nebo sport a jiné aktivity v přírodě, míváme zpočátku obavy. Pro správný rozvoj dítěte a jeho samostatnost je to však důležitý krok.

 

Připravit se někdy musí hlavně rodiče. V první řadě by měli dítěti dostatečně důvěřovat a měli by se oprostit od představy, že ho můžou ochránit před každým nebezpečím. Rodiče si musí uvědomit, že určitá rizika jsou tu stále a je potřeba dítě naučit, jak těmto rizikům předcházet, případně jak je mohou řešit.

 

Jak tedy poznáme, kdy je ten správný čas, aby dítě vyrazilo samo?

 

Pomoci nám mohou následující otázky:

 

  1. Chodí sami i spolužáci dítěte?
  2. Chce dítě chodit už samo? (Pokud ne, pokuste se zjistit, z čeho pramení jeho obavy)
  3. Jak zvládá cestu do školy v případě, že ho doprovázíte?

 

To, kdy dítě pustíme s klidným svědomím samotné ven, závisí na mnoha faktorech – zralosti potomka, míře úzkostlivosti rodičů, délce a složitosti cesty apod. Podle psychologů může průměrné dítě zdárně zvládnout cestu do školy „na vlastní pěst“ někdy v druhé třídě. Složitější trasy (např. s přestupem MHD) pak spíše až ve čtvrté třídě, kdy si je dítě více jisté samo sebou a nemá obavy oslovit dospělého, pokud potřebuje pomoc nebo radu.

 

Než dítě pustíte do světa samotné, určitě by mělo znát své jméno, jména a příjmení rodičů, adresu a nejlépe i telefon. Nespoléhat se na číslo uložené v mobilu (všimli jste si, jak se stále častěji spoléháme na mobily a už skoro neznáme svá čísla? :-)). Stejně tak by mělo znát číslo na policii, záchrannou službu nebo hasiče. Při cestě do školy je dobré připomínat si s dítětem různé záchytné, orientační body.  Určitě je lepší, pokud dítě chodí spolu s kamarádem, spolužákem nebo starším sourozencem.

 

Důležité je ocenění

 

Pokud dítě projeví snahu být samostatné a přeje si jít samo např. nakoupit, do školy nebo na kroužek, je dobré ho co nejvíce podpořit.  Samozřejmě je důležité zvážit rizika. Pokud je cesta složitější, domluvit se s dítětem na kompromisu. Doprovodit ho např. přes poslední přechod a zůstat ve větší vzdálenosti. Poté by vždy mělo následovat ocenění a pochvala.

 

Můžete si společně vše natrénovat

 

I když je chození do školy nebo kroužků teprve prvním krokem dětí na cestě k jejich osamostatňování, rodiče – zejména jde-li o první dítě – silně prožívají svůj strach. Neměli by ho ale přenášet na dítě, příliš ho varovat, mluvit ustrašeným hlasem apod. Pokud totiž o rizicích sami mluvíme vystrašení, je velmi pravděpodobné, že tím vzbudíme strach i v dítěti.

 

Určitě je dobré děti trénovat v orientaci formou hry. Např. „Co bys dělal, kdyby…“ Dítě bude vymýšlet řešení a nenásilnou formou získá jistotu při řešení uvedených situací. Vy zároveň získáte představu, jak by si vaše dítě v jednotlivých situacích poradilo.  Nacvičujte společně správné přecházení a pohyb v silničním provozu.

 

Zkuste dítěti cestu k samostatnosti dávkovat. Začněte třeba tím, že půjdete kousek za ním a budete sledovat, jak si počíná. Poté ho doprovoďte na místo, odkud už je škola vidět a nechte ho zbytek cesty dojít samotné. Postupně můžete společné úseky zkracovat.  Mluvte s dítětem o rizikových situacích a způsobu jejich řešení. Např. když se ztratí nebo když ho osloví cizí osoba apod.

 

Neměli bychom dítě „chránit“ před negativními informacemi o světě, ve kterém žijeme. Přiměřeně jeho věku bychom mu měli vysvětlit, že na světě jsou hodní lidé, kteří pomohou, vysvětlí, zastanou se, ale také zlí lidé, kteří by mu mohli ublížit. Mělo by vědět minimálně to, že od cizích lidí se nic nebere a nikam se s nimi nechodí.

 

Hlavní zásady, které pomohou vám i vašemu dítěti:

 

  1. Vždy mějte přehled, kam dítě jde a s kým. Případně zkontrolujte, zda v pořádku dorazilo na místo.
  1. Opakujte mu, že nikdy nesmí nikam chodit s neznámými lidmi.
  1. Každé dítě by mělo znát své jméno, jména rodičů, adresu a nejlépe i telefonna rodiče, policii, hasiče a záchrannou službu.
  1. Ukažte dítěti záchytné orientační body pro případ, že by se ztratilo nebo ho poučte, kde může hledat pomoc (obchod, policista apod.)
  1. Nacvičujte si průběh cesty a postupně zkracujte společné úseky.
  1. Hrajte hru „Co bys dělal, kdyby…“ a nechte dítě vymýšlet řešení různých situací.

Podobné články

Váha dětí: Není moc hubená nebo moc velký?

Ta vaše holčička je tak drobounká, to naší Lucinky je pěkný kousek. Je vám to povědomé? Možná i vy se občas neubráníte srovnávání váhy svých dětí s jejich vrstevníky. Ale je to nutné? Celý článek

Poradna Proděti.cz: Víme, co vás zajímá

Dotazů ohledně dětí je nespočet. Jednu maminku zajímá papání, druhou zajímá růst nebo spinkání. Každé mimčo je jedinečné a každé má své potřeby. V naší poradně Proděti.cz se snažíme poradit všem. Jukněte, na co se ostatní maminky ptaly. Celý článek

Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence

Je spousta nemocí a vrozených vývojových vad, kterých se nastávající rodiče bojí. Některé z nich jsou odhalitelné kontrolními vyšetřeními, řada z nich je ale patrná až po narození dítka. K jejich zjištění dochází nejčastěji do jednoho roku věku miminka, Celý článek

Komentáře