Hřištím zdar!

Datum přidání: 14. 6. 2018
MatkaNaOdstřel

Píše MatkaNaOdstřel

Po období, kam je položíš, tam je i najdeš, přišla další fáze. Lezení. A sotva jsem zjistila, že z našeho bytu je prakticky smrtonosná past, už si synátor začal stoupat a chodit. Radost to byla veliká. Já se dmula pýchou, i když samozřejmě nestál v deseti měsících jako Pepíček nebo Mařenka (on totiž Pepíček jistě jednou bude druhej Zátopek a Mařenka druhá Ledecká). Holčička se teprve nesměle stavěla a za držení všeho v dosahu, se ze všech sil snažila nespadnout na pusu, zadek, či rovnou na záda a hlavu.

Pýcha ale přešla v mírnou paniku hned při první návštěvě hřiště. Synáček chvíli nesměle ťapal podél lavičky stejně jako jeho sestra, ale vzápětí se vydal na výzvědy. Nechala jsem tedy princeznu v růžovém roztomile vrávorat za držení se všeho kolem, a vyběhla zachránit malého průzkumníka od letící houpačky, jedoucího kola, hozeného míče, rozverného psa či dokonce neuklizeného výkalu a snažila se ho za jeho hlasitého odporu dostat alespoň na dohled druhého dítěte, které bezmocně plakalo po mamince. Princezně v růžovém se už jen vzdáleně podobalo, jelikož v dosahu byla louže, ale pro změnu nic k udržení stability.

Mé snažení samozřejmě neuniklo přítomným matkám, které po mně házely soucitné pohledy a pronášely omleté fráze ve smyslu: „Ježíši Kriste, dvojčata, to bych se zbláznila." A já měla náladu tak povznesenou, že jsem se jen snažila co nejrychleji odejít. Nebylo mi to, ale vůbec usnadňováno ani vřeštícími dětmi, ani přítomným osazenstvem.

„Jé, ti jsou roztomilí," pravila jedna matinka, něžně se sklánějíc nad dcerkou, celou mokrou, zabahněnou a s nudlí u nosu.

„Jak daleko je máte od sebe?"

Koukám na synka, jak mlátí zapůjčenou lopatkou řvoucí batole na písku a na dcerku fascinovaně nípající prstíkem bláto z botiček. Mhouřím oči a přemýšlím.

„Hm. Tipuju tak deset metrů?"

Překvapeně se na mě podívá a nakvašeně odchází. I já se sbírám. Do nosu mě praští známý odér plné plínky a já si nedokážu představit, že jedno dítě budu přebalovat a druhé nechám nemotorně pobíhat bez dozoru. Obzvlášť poté, co má malá křehulka zjistila, že to bláto nechutná úplně špatně.

Domů vleču dva smradlavé a vřeštící paviány. Ve výtahu zničeně koukám do zrcadla. Strhaná matka zpocená až tam, kde záda ztrácí slušný název, synátor šířící zápach, že by i zaměstnanci kravína nasadili plynové masky, a dcerka, jejíž oblečení barvou už dávno nepřipomíná sladký bonbónek, ale spíš obsah plenky druhého dítěte. Propukám v záchvat smíchu. Možná už je to počínající šílenství. Ale možná je to prostě láska.

Podobné články

Píše Tereza Bečková

Mateřská dovolená v roce 2019 a její výpočet

Mateřská dovolená je bezpochyby spojena s radostnými situacemi. Jedinou chybkou v jinak veselém období je povinnost řešit peněžitou pomoc v mateřství. Nárok na mateřskou nevzniká automaticky. Jak ji získat a jak na výpočet mateřské v roce 2019? Celý článek

Co s hračkami, se kterými si už nehraje? Zkuste je vytřídit

Začíná to nenápadně… Ač se snažíte děti nezahrnovat hromadou hraček, najednou zjistíte, že jich mají plný pokojíček. A s většinou z nich si vůbec nehrají. Co tedy s nimi? Vytřídit, schovat? Celý článek

Je vhodné dávat dětem sliby?

Jestliže nám dá slib partner, kamarádka či kdokoli jiný dospělý, můžeme nést velmi špatně jeho nedodržení. U dětí, které svým rodičům naprosto důvěřují, může být zklamání ještě větší. Čím více slibů porušíte, tím víc je důvěra narušena a k jejímu opětovnému... Celý článek

Komentáře