Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Hřištím zdar!

Datum přidání: 14. 6. 2018
MatkaNaOdstřel

Píše MatkaNaOdstřel

Po období, kam je položíš, tam je i najdeš, přišla další fáze. Lezení. A sotva jsem zjistila, že z našeho bytu je prakticky smrtonosná past, už si synátor začal stoupat a chodit. Radost to byla veliká. Já se dmula pýchou, i když samozřejmě nestál v deseti měsících jako Pepíček nebo Mařenka (on totiž Pepíček jistě jednou bude druhej Zátopek a Mařenka druhá Ledecká). Holčička se teprve nesměle stavěla a za držení všeho v dosahu, se ze všech sil snažila nespadnout na pusu, zadek, či rovnou na záda a hlavu.

Pýcha ale přešla v mírnou paniku hned při první návštěvě hřiště. Synáček chvíli nesměle ťapal podél lavičky stejně jako jeho sestra, ale vzápětí se vydal na výzvědy. Nechala jsem tedy princeznu v růžovém roztomile vrávorat za držení se všeho kolem, a vyběhla zachránit malého průzkumníka od letící houpačky, jedoucího kola, hozeného míče, rozverného psa či dokonce neuklizeného výkalu a snažila se ho za jeho hlasitého odporu dostat alespoň na dohled druhého dítěte, které bezmocně plakalo po mamince. Princezně v růžovém se už jen vzdáleně podobalo, jelikož v dosahu byla louže, ale pro změnu nic k udržení stability.

Mé snažení samozřejmě neuniklo přítomným matkám, které po mně házely soucitné pohledy a pronášely omleté fráze ve smyslu: „Ježíši Kriste, dvojčata, to bych se zbláznila." A já měla náladu tak povznesenou, že jsem se jen snažila co nejrychleji odejít. Nebylo mi to, ale vůbec usnadňováno ani vřeštícími dětmi, ani přítomným osazenstvem.

„Jé, ti jsou roztomilí," pravila jedna matinka, něžně se sklánějíc nad dcerkou, celou mokrou, zabahněnou a s nudlí u nosu.

„Jak daleko je máte od sebe?"

Koukám na synka, jak mlátí zapůjčenou lopatkou řvoucí batole na písku a na dcerku fascinovaně nípající prstíkem bláto z botiček. Mhouřím oči a přemýšlím.

„Hm. Tipuju tak deset metrů?"

Překvapeně se na mě podívá a nakvašeně odchází. I já se sbírám. Do nosu mě praští známý odér plné plínky a já si nedokážu představit, že jedno dítě budu přebalovat a druhé nechám nemotorně pobíhat bez dozoru. Obzvlášť poté, co má malá křehulka zjistila, že to bláto nechutná úplně špatně.

Domů vleču dva smradlavé a vřeštící paviány. Ve výtahu zničeně koukám do zrcadla. Strhaná matka zpocená až tam, kde záda ztrácí slušný název, synátor šířící zápach, že by i zaměstnanci kravína nasadili plynové masky, a dcerka, jejíž oblečení barvou už dávno nepřipomíná sladký bonbónek, ale spíš obsah plenky druhého dítěte. Propukám v záchvat smíchu. Možná už je to počínající šílenství. Ale možná je to prostě láska.

Podobné články

Omezujeme plasty a začínáme u potravin

Mezi čím dál diskutovanější témata patří v posledních letech jednoznačně ta ekologická. Mnohem více lidí si začíná uvědomovat dopad současného životního stylu lidstva na přírodu a velká část z nich se také rozhodne omezit stopu... Celý článek

Píše Michaela Černá

Proč je důležité číst recenze zaměstnavatelů?

Hledáte novou práci? Doporučujeme zjistit si co nejvíce informací o firmě, kam hodláte nastoupit. Jaké benefity společnost nabízí, jak vypadá pracovní prostředí, nebo jaké jsou vztahy na pracovišti a tak dále. Pokud ovšem ve firmě nikoho neznáme... Celý článek

Pláč, smích, káva, alkohol... Co možná nevíte

Základní emoce, kterými vyjádříme štěstí, radost, smutek, strach... Smích a pláč je u dětí součástí asi každého dne. Víte, co se děje s tělem, když jim necháme volný průchod a nebo je potlačujeme? Celý článek

Komentáře