Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Jak dětem ukázat, že lékař není strašidlo

Datum přidání: 12. 4. 2016

Jak dětem ukázat, že lékař není strašidlo

Návštěva lékaře je silný zážitek plný emocí. V našich dětech vzbuzuje spíše negativní pocity. A tak tomu je i u nejednoho dospělého, ale pocity mohou být i opačné. Tedy obsah našich emocí, co při nich prožíváme, je velice individuální. Proto vůbec nemůžeme srovnávat, co při setkání s lékařem cítíme my, s tím, co v tu samou chvíli prožívá naše dítě.

Často se k dětským emocím přidává v době nemoci i bolest. Výzkumy ukazují, že už i kojenci bolest nejen cítí, reagují na ni, ale co je nejdůležitější – pamatují si ji. Podle PhDr. Ilony Plevové a RS, Mgr. et Mgr. Reginy Slowik, DiS. (dále jen Ilona Plevová) již tříleté dítě dokáže s pomocí obrázkových škál a vlastní kresby popsat intenzitu i lokalizaci bolesti.

Pozitivní emoce

Když vejdeme s dítětem do ordinace, vzniká nám pomyslný komunikační trojúhelník rodič¬dítě– zdravotnický personál, kde je veliký prostor ke komunikačním dovednostem, ale i spousta možností, jak si odnést domů nejen předpis na léky, ale i nepříjemný zážitek pro všechny. Není to ale jen dítě, které v tu chvíli může být plné emocí. I pro rodiče je přítomnost ve zdravotnickém zařízení více či méně stresovou záležitostí. Nervozita rodiče se pak přenáší na dítě, které ztratí pevnou půdu pod nohama a začne se podvědomě bránit jakékoliv intervenci zdravotníků. Napětí roste a nervózní a vystresovaný lékař uzavírá bludný kruh.

V dnešní době jsou rodiče znalí svého práva a chtějí v ordinaci plnou komunikaci a informace o zdravotním stavu svého potomka. To je určitě první krok správným směrem.

Pokud je rodič v dané situaci jistý a vyrovnaný, nepřenáší svou nejistotu a strach na dítě.

Druhou stranou našeho pomyslného komunikačního trojúhelníku je rodič–dítě. Zde se trochu vrátím v čase, protože možnost pro zvládnutí návštěvy lékaře se nabízí již doma. Formou fiktivní hry „na pana doktora“ může rodič na plyšácích sehrát návštěvu ordinace, seznámit tak dítě s panem doktorem a procedurami, které příští den děťátko čeká v reálu.

V ordinaci by pak měl rodič fungovat jako přístav jistoty, ke kterému se dítě v nepříjemné situaci obrací. Je prokázané, že navození psychické a emoční pohody pomáhá příznivě modifikovat práh bolesti.

Dítě pravdivě informujte a nechte vyjít přirozenou reakci

Zapomeňte na tzv. milosrdné lži. Dítěti je potřeba otevřeně říct, způsobem přiměřeným věku, co ho čeká, co se bude dít, co paní doktorka udělá, nebo i nemilou informaci, že půjde do nemocnice. Vytváření falešné představy, že „to bude jen malé štípnutí“ nebo vyložená lež, že „pan doktor se jenom podívá“, přestože se chystá vytrhnout zraněný zoubek, zanechává v dítěti pocit křivdy, podvedení a neupřímnosti.
Informace, že „to nebude bolet“, „nikdo ti nic neudělá“, „nemáš se čeho bát“, jsou po vyškrtání všech negací docela nemilými sděleními. Mozek dětí totiž neumí s negacemi správně nakládat.

Určitě je vhodné nepotlačovat přirozenou reakci jako je třeba křik, dítě tak může alespoň nějak v nepříjemné situaci ventilovat všechny nepříjemné emoce, které se v něm vzbouřily.

Odpovídání na dětské otázky, ale i odvedení pozornosti při zákroku vyprávěním oblíbené pohádky jsou možnosti, které rodiče v tu chvíli nic nestojí a udělají také velikou službu.

Vyrovnané chování rodiče, podpora a optimistické vysvětlení, které ukazují příčinu nemoci jako něco konkrétního a změnitelného, pomůžou dítěti se v situaci zorientovat.

U miminka i batolete jsme na tom se slovní komunikací ještě hůře, musíme proto hledat informace jinak a jinde. Jak píše Plevová: „Neverbální signály zastupují více než polovinu odevzdávaných informací, kterými dítě projevuje vždy skutečně prožívané pravé emoce. Komunikace beze slov nabývá na významu u novorozenců a kojenců.“ Zde bych z vlastní zkušenosti zmínila význam a nespornou výhodu používání znakové řeči pro slyšící batolata – BabySigns. Znáčkem pro „bolí“ mi rok a půl starý synek sdělil, že ho bolí v krku, pláč po odebrání krve z prstíku jsem mohla utišit znakem pro „hotovo“ – jasnou informací, že je po všem, a v neposlední řadě znak pro „jemný“ syna uklidnil, že všichni okolo se opravdu budou snažit jemní být. Doma mi odměnou byl jeho znak pro „mám tě rád“.

!!!Pozor ale na tzv. dvojnou vazbu, kdy rodič sám pociťuje strach či nervozitu, ale navenek se tváří, že je vše v naprostém pořádku. Tento rozpor dítě cítí a umocňuje to v něm zmatek.

Komunikace a hra

Poslední komunikační kanál je mezi zdravotníkem a dítětem. V kojeneckém období dítě komunikuje prostřednictvím vokálních a neverbálních signálů. To však neznamená, že s ním bude zdravotník komunikovat stejně. Mluvit by se na dítě mělo v každé situaci a v každém okamžiku. Důležité jsou jednoduché a krátké věty, pozitivní klidná intonace, úsměv a pomalá řeč. Dítě sice nemluví, ale intenzivně vnímá atmosféru prostředí, tón, zabarvení a výšku hlasu. Dítě tak získá čas si zvyknout, „odkoukat“ od rodiče jeho vlastní postoj k lékaři a situaci a rozkoukat se. Také je jistě vhodné dítě oslovovat jménem, respektive podobou jména, na které je dítě zvyklé a má ho rádo. Neméně významná je i doteková komunikace, kdy studené ruce zdravotníka a chladný kov fonendoskopu nejsou úplně příjemný začátek byť banálního vyšetření.

Všechny úkony je třeba komentovat a udržovat zájem dítěte. Pomůže i přeorientovat zákrok na oblíbenou hračku, kdy nejdříve dostane náplast plyšový medvídek a pak i děťátko. Hra se zde stává mocným nástrojem a i částečná možnost kontroly situace jistě pomůže dítěti nepříjemnou záležitost zvládnout.

Někdy je vyloženě dobře, když vystresovaná maminka zůstane doma a k lékaři se vydá odpočatý tatínek. V naší rodině se tak stalo díky/kvůli mému kojení miminka, takže na ambulanci ORL se s tříletým synkem vydal manžel. Já jsem se pak celou dobu čekání snažila doma uklidnit, abych mohla s úsměvem uvítat malého pacienta. Nebylo to vůbec potřeba, synek už v předsíni nadšeně vyprávěl o píchání ouška, o „malém vysavači, který vysál zlé breberky z ouška,“ sice zmínil, že trochu brečel, ale že to pak už vůbec nebolelo a mohl s tátou domů. Můj úlevný pohled patřící manželovi v té chvíli mluvil jasně…

I když nemůžeme svým dětem zajistit plné zdraví, určitě jim můžeme s radostí pomáhat ke šťastnému dětství.

Zdroj: www.babysigns.cz

Doporučujeme

Podobné články

Soutěžte a vyhrajte školní batoh Stil

Září už nám klepe na dveře. Pro malé školáčky přípravy pomalu začínají. Je třeba nakoupit spoustu školních potřeb: pastelky, penál, sešity, desky. A nejdůležitější věc, bez které se žádné dítko školou povinné neobejde je školní batoh/aktovka. Vyhrajte ji... Celý článek

Mentální anorexie hrozí i malým dětem. A často za to mohou rodiče

Odborníci v souvislosti s dětským stravováním stále bijí na poplach, že české děti mají čím dál větší potíže s obezitou. O opačném extrému už se však příliš nemluví. A přitom anorexie nebo jiné poruchy příjmu potravy hrozí právě i dětem. Celý článek

Šikana na děti nečíhá jen ve škole. Naučte děti se jí bránit

Šikana je bohužel jev, se kterým se vaše dítě může setkat skoro kdekoli. Nejčastěji si ji spojujeme s prostředím školy, hrozí však potenciálně v každém dětském kolektivu. Tedy i na letních táborech. Celý článek

Komentáře