Jak hnout s umanutým dítětem? Klidný a vstřícný krok udělá více než křik

Datum přidání: 11. 10. 2018

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Zásek dítěte umí přijít přesně v tu nejnevhodnější chvíli. Spěcháte do školky, abyste nepřišli po uzamčení, chcete stihnout autobus, potřebujete být včas v práci... Ale dětská hlavička si zrovna něco usmyslí, a tak si nebude obouvat boty, zrovna teď ho nepřekonatelně bolí nožičky, musí nutně snídat tempem hlemýždě a ten obrázek prostě domaluje.

Už jste ho několikrát popohnala, zdůrazňujete, že fakt spěcháme, ale je to jako házet hrách na stěnu. A tak se ve vás vaří krev, přemáháte se, abyste nezačala křičet a snažíte se celou situaci ustát s klidem a hlavně rychle. Vydolujete ze sebe opravdu empatickou větu ve stylu: „Podívej, opravdu spěcháme, já vím, že to chceš dodělat, ale teď už potřebujeme jít, doděláš to potom…” Nicméně dítě stále cítí, že se jej snažíme ukecat ke svému plánu a jeho plány chceme dát bokem. Co tím myslím?

Úkol dne? Držme se plánu

Zrovna minulý týden proběhla úplně klasická scéna, a to asi nějak takhle: Všechny běžné ranní úkony jsme zvládly s Pavlínkou poměrně v pohodě a podařilo se nám vyjít z domu akorát tak, že kdybychom šly plynulou svižnou chůzí, stihla bych domluvený sraz s kolegyní, která by mě do práce vzala autem a nemusela bych autobusem. Postupně jsem si odškrtávala položky ze svého plánu – nasnídat se, vyčistit zuby, učesat, převléct se, vyrazit, po cestě se stavit v pekárně a valit do školky. Ještě jsme nebyly ani venku ze sídliště a Pavlínka vyrazila k záhonkům a volá na mě: „Mamíí, dívej, pampeliška!”

Co když plán nedodržíme?

Normálně by mě nějaká pampeliška v tu chvíli dokázala leda vytočit, ale já se při pohledu na radostnou Pavlínku rozhodla nechat věcem volný průběh. A udělala jsem dobře. Zatímco čas plynul a já přeci jen trochu nervózně postávala u Pavlínky, ona utrhla zmíněnou pampelišku a podala mi ji s tím, že je pro nejlepší maminku. Uf, možná trochu ohraná situace – děti trhají rodičům květiny, věnují jim obrázky… no, celkem pravidelně, ale i tak mě to dojalo a já si potvrdila jednu základní pravdu.

Odklon od původního plánu

Dětské záseky vlastně nejsou vůbec žádné záseky a většinou je nedělají proto, aby nás popudili a naštvali. To, co my nazýváme zásekem, je prostě jen odbočení od plánu, který jsme si my dospělí namysleli a který není dítě schopno vnímat v plném rozsahu ani kdybychom mu to třikrát opakovali. A je to tak dobře. V dětských očích není problém zastavit čas a užít si přítomnou chvíli a úkolem nás dospělých je tu přítomnou chvíli s nimi prožít.

Pravidla se musí dodržovat

Je jasné, že to nejde dělat pokaždé podle představ dítěte. Pravidla musí dodržovat nejen ono, ale i vy, v práci na vás nikdo nepočká a ve škole pozdní příchody věčně tolerovat nebudou… Ale co to jde, můžete se snažit vyjít dítěti vstříc. A tady si dejte velký pozor, cílem našich snah není být dokonalou mámou, která všechno zvládne, a ještě je u toho v pohodě. Takhle to možná funguje na Instagramu, ale v reálném životě dost často opravdu ne. Jde o to být v pohodě a naslouchat našim dětem. Možná že to bude právě ta chvilka věnovaná pampelišce, kvůli které následně poběžíte na autobus. Ale poběžíte na něj s úsměvem na rtech, protože odklon od původního plánu za tu pohodu ve vztazích rozhodně stojí. Dost často totiž nejde o to, jak hnout s umanutým dítětem, ale jak hnout s umanutou mámou.

Podobné články

Monika Čepelková

Píše Monika Čepelková

Rodič jako příklad správného hospodáře

Každá doba má své a v té dnešní se velmi často řeší, jak do výuky ve školách zakomponovat různé gramotnosti – čtenářskou, počítačovou, finanční nebo mediální. Odborníci i laici se předbíhají, aby navrhli ten nejlepší zaručený koncept vzdělání a pedagogové pak Celý článek

Jak podpořit kreativitu dětí

Kreativní myšlení je žádaným „artefaktem“ u dospělých v mnoha profesích. Někdo jej má, někdo téměř vůbec. I když nelze dělat zázraky, u většiny z nás se dá kreativní myšlení podpořit. Ideální však je, když se na zlepšení kreativity podílí již rodiče v dětství Celý článek

Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Píše Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Moje dítě nechce opakovat. Je to problém?

Dítě se neučí řeč opakováním, ale nápodobou. A proto na často používaný povel “Řekni…”, nepřichází odpověď. Dítě se řeč učí životem. Slyšená slova spojuje se situacemi, které prožívá. A tyto prožitky a vjemy, když bude připravené, samo pojmenuje. Celý článek

Komentáře