Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Jak si vytvořit správnou vazbu se svým miminkem

Datum přidání: 13. 11. 2015

Píše Připravila Ing. Michaela Tilton

Jak si vytvořit správnou vazbu se svým miminkem

Co je to teorie vazby? Teorie vazby není nic nového. Základy jí položil londýnský klinický psycholog John Bowlby už koncem 40. let 20. století. Profesorky Acredolo a Goodwyn ve své knize vysvětlují, že rozpoznat,  zda si dítě vytvořilo k matce vazbu „bezpečnou“ nebo „nejistou“ se s jistotou dá již v prvním roce života. To, jakou si dítě vytvoří vazbu, psychologům dokáže odhalit, jaký bude mít naše miminko v budoucnu pohled na svět, vztah k lidem a jak bude v životě spokojené.

Výzkum dále prokázal, že děti, které si vytvoří bezpečnou vazbu jsou:

  • více soucitní s ostatními
  • snadněji navazují přátelství
  • lépe spolupracují, jsou velkorysí a méně agresivní
  • lépe jim to jde ve škole
  • méně častěji se u nich vyskytuje strach a deprese
  • jsou schopné si vytvořit hluboké a dlouhotrvající vztahy během života 

Úloha dítěte

Některé děti jsou radostné, usměvavé, snadno a rády spolupracují, přiměřeně reagují na vnější podněty… jsou prostě „v pohodě“. Takové děti je radost vychovávat a je jen těžké si představit, že by si maminka nevytvořila bezpečnou vazbu s takovýmto „sluníčkem“. A je to skutečně tak, podle výzkumu (Chess a Thomas) má takhle pohodový vrozený temperament asi 40% dětí a většinou opravdu končí v bezpečné vazbě.

Ale co ti ostatní? Tam záleží hodně na rodičích a jejich trpělivosti a schopnosti pomoci jejich miminku, aby je do života vybavili bezpodmínečnou láskou a vztahem, který jim bude oporou.

Úloha matky

Profesorky Acredolo a Goodwyn, vysvětlují, jak přístup rodičů předpoví, zda si dítě vytvoří bezpečnou či nejistou vazbu. Bezpečnou vazbu si vytvoří děti rodičů, kteří jsou – citliví, vnímaví, naladění na dítě a šťastní.

Být citlivý

Maminka (ale samozřejmě i tatínek) by měli dokázat zjistit, co dítě potřebuje a uspokojit tyto potřeby co možná nejdříve.  Miminka se nedají rozmazlit a když pláčou, tak něco opravdu potřebují, i když to může být jen přítomnost někoho blízkého. Názory některých zástupců starší generace, že si nás dítě jen trénuje, a že nesmíme při každém pláči hned běžet k miminku, jsou jen cestou jak si vytvořit nejistou vazbu.

Výzkum například prokázal, že pokud k plačícímu miminku přijdeme do 90 sekund, uklidní se v průměru do 5 sekund. Pokud ho ale nechame plakat 3 minuty, bude nám uklidňování trvat až 50 sekund. Znamená to tedy, že pokud prodloužíme naší reakci 2x, bude uklidňování trvat 10x déle! Také je praxí ověřeno, že miminka, která mámy nenechávají „vyplakat“ pláčou podstatně méně.

Přijít k dítěti včas je ta snadnější část rodičovského úkolu, horší to už je s tím, jak rozpoznat, co dítě potřebuje. Mnoho se dá samozřejmě vycítit, ale pak jsou tady i metody jako dětské znakování, které umožní miminku, aby nám dalo vědět, co chce nebo potřebuje. Jde o metodu, při které děti, dlouho před tím než začnou mluvit, používají jednoduchá gesta a znaky při komunikaci.

Znakování navíc  pomáhá vytvoření bezpečné vazby i tím, že rodičům odkryje, jak jsou jejich miminka chytrá a vnímavá už v raném věku. Rodiče pak často věnují dětem více pozornosti a častěji s nimi hovoří. Více o metodě znakování se dozvíte na www.babysigns.cz.

Být vnímavý

To, jak je rodič citlivý, vyjadřuje jeho chování při interakci s dítětem. To, jak je vnímavý je spíše otázkou přístupu nebo názoru na výchovu. Každý z těchto dvou aspektů samostatně umožňuje předpovědět, jaké má dítě šance na vytvoření bezpečné vazby.

Umět se vcítit do pocitů dítěte a porozumět tomu, co vlastně dítě dělá a proč, není snadné. Je to rozhodně snažší pro rodiče, kteří vědí čeho je dítě v jakém věku schopno. Pomůže jim to pochopit, že dítě nemá vždy kontrolu nad tím, co dělá, a že nedělá naschvály. Vnímaví rodiče se řídí nejen intuicií, ale i znalostí a nebojí se otevřít aplikaci nových poznatků při výchově dětí. Tato znalost nám pomůže ocenit schopnosti našich miminek a batolátek, i když tyto schopnosti nebyly použity právě tak, jak bychom si představovali.

Typickým příkladem je sedmiměsíční miminko, které na zem hodí hračku. Maminka hračku zvedne a vrátí mu ji. Během několika vteřin hračka letí zpět na zem a za ní i láhev s čajem, která se nacházela v dosahu. Dítě si tím testuje svět, a pozoruje co se stane, když věci pošle „přes palubu“. To se neznalé mamince může zdát jako zlomyslnost a jako jediné správné řešení vidí odebrání všech věcí z dosahu dítěte. Informovaná maminka ví, že její dítko se učí důležitou lekci o tom, jak věci jsou přitahovány k zemi a ani ji nenapadne dítě za to trestat.

Intuice ve výchově rozhodně pomůže, ale výzkumy prokázaly, že sama o sobě často nestačí. Informovaní rodiče vychovávají úspěšnější a šťastnější děti.

Být naladěný na dítě

Miminka od přírody milují přímý kontakt s lidmi. Všichni to známe – miminko se usměje, maminka se také usměje, miminko se zamračí, maminka se podívá smutně, miminko si zabrouká, maminka napodobuje jeho zvuk. Tahle interakce je nejen příjemná miminkům, protože v tomhle velkém světě, který je zatím mimo jejich kontrolu, mají možnost něco konečně ovlivnit, ale je také nezbytná pro zdravý emocionální rozvoj dítěte. Umožňuje totiž dítěti pocítit, že mu někdo rozumí. Stejný pocit jaký zažíváme my dospělí, když nás někdo opravdu dobře chápe.

Výzkum prokázal, že už velmi malá miminka si pamatují, kdo jim takto rozumí a kdo ne. Psychologové testovali pětiměsíční miminka při této interakci a žena, která test prováděla nejprve komunikovala tak, jak to bylo miminku příjemné a pak přestala – dívala se na miminko se „zmraženým“ obličejem. Po 15ti měsících dětem pustili video tří různých žen, které promlouvaly k dětem. Tato dvacetiměsíční batolátka bezpečně poznala, která žena se na ně nepěkně tvářila, když byla maličká miminka a odmítala se na video dívat. Zdá se tedy, že miminka si nejen mnoho pamatují, ale i jen tak snadno neodpouštějí!

Být šťastný

Rodiče mohou být v depresi z mnoha různých důvodů – problémy v manželství, finanční potíže, zdravotní komplikace nebo třeba jen příliš mnoho starostí a málo času se s nimi poprat. Pokud však deprese trvá delší dobu, vážně to postihne i emoční zdraví dítěte. Souvisí to hlavně s tím, že pro mámu v depresi je příliš těžké, aby byla citlivá, vnímavá a naladěná na dítě. Chybí jí energie, trpělivost a radost ze života, která je potřeba k péči o miminko nebo aktivní batole. Výsledkem často bývá, že děti matek v depresi, mají pocit že jsou odmítány a prožívají strach – pocity, které způsobí tvorbu nejisté vazby.

Úloha okolí

Výzkum vývojové psycholožky Susan Crockenberg z Vermontské univerzity ukázal, že čím více fyzické i duchovní pomoci  dostane matka při výchově svého dítěte, tím vyšší je pravděpodobnost, že si vytvoří bezpečnou vazbu se svým miminkem. Tato pomoc může přijít jak od partnera, tak od prarodičů, přátel, nebo i pomoci sociálních pracovnic. Tato pomoc dá mamince možnost si odpočinout, nabrat nové síly a zdravou perspektivu nad životem.

Jiný výzkum na toto téma ukázal, že okolí může poskytnout pomoc i rodině jako takové. Rodiče, kteří jsou členy nějaké zájmové skupiny, snadněji snášejí záběr, který každodenní život s miminkem či batoletem přináší. V tomto ohledu jsou neocenitelná například mateřská centra a různé kroužky a aktivity pro děti, kde se maminky vzájemně poznají a mají příležitost si vytvořit svou zájmovou skupinu, která bude oporou všem svým členům.

Mohlo by vás zajímat:

Podobné články

Soutěžte a vyhrajte školní batoh Stil

Září už nám klepe na dveře. Pro malé školáčky přípravy pomalu začínají. Je třeba nakoupit spoustu školních potřeb: pastelky, penál, sešity, desky. A nejdůležitější věc, bez které se žádné dítko školou povinné neobejde je školní batoh/aktovka. Vyhrajte ji... Celý článek

Hamiltonův hmat slouží k vyvolání porodních kontrakcí. Musíte k němu dát souhlas

Možná jste o něm slyšela, nebo ho zažila při porodu. Hamiltonův hmat je jednou z technik, které se v porodnictví používají k vyvolání porodních kontrakcí v době očekávaného termínu porodu, případně v době po jeho uplynutí. Provádět ho může pouze zkušený lékař Celý článek

Mentální anorexie hrozí i malým dětem. A často za to mohou rodiče

Odborníci v souvislosti s dětským stravováním stále bijí na poplach, že české děti mají čím dál větší potíže s obezitou. O opačném extrému už se však příliš nemluví. A přitom anorexie nebo jiné poruchy příjmu potravy hrozí právě i dětem. Celý článek

Komentáře