Je ze mě duomáma

Datum přidání: 17. 9. 2017
MatkaNaOdstřel

Píše MatkaNaOdstřel

Absolvovali jsme opakované hospitalizace v nemocnici, a tak mám pocit, že se znovu a znovu učím být mámou dvou dětí najednou.

Představa, že když jsou to dvojčata, budou mít stejný režim, stejné nálady a chutě, byla opravdu zcestná. Každý jinak a jindy jí, jindy spí. Jediné, co občas synchronizují, je řev a vylučování. Chtělo by to jedny ruce a nohy navíc. A hlavu. A nervy.

Je únor. Vycházky ven jsou tedy trochu komplikovanější. Obleču jedno dítě, dám do kočárku. To se pozvrací. Převleču ho. Obleču druhé dítě, dám do kočárku a pak zjistím, že to první ještě potřebuje akutně vyměnit plenku, jinak všichni v okruhu několika metrů zemřou bolestivou smrtí. Hurá! Po chvíli nemá ani jeden nic dvakrát, ani jednomu nic nechybí.

Beru dvojkočár, který s láskou nazývám tankem. Zacouvat, otočit, každý milimetr se počítá. Vjet opatrně do výtahu, aniž bych orvala dveře. Vtěsnat se mezi přední kolečka a jedem. Vyjíždím ven z výtahu. Dítě č. 2 se rozeřve a poblinká. Historie se opakuje.

Když se po 3/4 hodině dostávám ven, ještě je tu nájezd. Sklopit, sjet, aniž by mě tank strhl ze schodů a je to.

,,Ty vole, dvojčata. To bych se zbláznila.” Vyjadřuje účast kolemjdoucí monomatka. Unaveně se usměju a nereaguju. Začínám si na podobné reakce zvykat. Většinou chodíme někam do parku, protože malá má sníženou imunitu a neměla by chodit mezi větší množství lidí. Koneckonců jsem za to i ráda, protože často jedno nebo druhé dítě pláče. Stojím tak uprostřed cesty, nohou popojíždím s kočárkem, kde leží usínající miminko a druhé chovám, aby ho nebudilo. Podívaná to musí být celkem zajímavá. Ostatně o tom svědčí i to, že se kolikrát kolemjdoucí zastaví a zírá. Ale ve chvíli, kdy slušně pozdravím, bere nohy na ramena. Asi se bojí, že jim ten řvoucí uzlíček hodím na hlavu a uteču.

,,Jé, páreček,” zastavuje se u mě paní, aby se na tu krásu podívala blíž. Probudí malou, a to mě popuzuje natolik, že jen odseknu:

,,Jo. Ale já bych radši klobásku.”

Celkově mě ty reakce kolemjdoucích občas popuzují. Pozastavují se i nad tím, že je holčička mnohem menší a nedůvěřivě se ptají, jestli jsou to opravdu dvojčata. Než abych líčila její zdravotní problémy, většinou odpovím nějakou blbost.

,,Jé, to jsou dvojčata? Ale ta malá je nějaká menší, ne? Není jí něco?”

,,Ale kdepak. Ona je o tři měsíce mladší.”

Bába uznale kývne a až na odchodu se zarazí a překvapeně otočí.

,,Jojo, ten pokrok. Kdy se to zastaví, že jo?” Zamumlám si a já se musím usmát jejímu vyděšenému obličeji.

Mezi další časté dotazy patří, jestli jsou stejně staří, jestli se tedy jako narodili ve stejný den a jak je to možné, když je to holka a kluk. Nebo jestli jsou přirozenou cestou, či umělým oplodněním. Což tedy považuju za dotaz za hranicí slušnosti. Nedokážu si představit, že bych měla někomu vyprávět, jak došlo k početí. Co přijde pak? V jaké poloze? Já se přece taky neptám slečen s bujným dekoltem, jestli se tak narodily nebo je to Měšťák.

Cestou domů nás míjí mladý pár.

,,Jé, dvojčátka,” rozněžní se ona.

,,Na to ani nemysli!” viditelně zbledne on a rychle ji táhne pryč.

Na druhou stranu. Dost možná kdybych sama dvojčata neměla, taky bych se asi trochu děsila. Ono mě to totiž trochu děsí i takhle. A pořád vymýšlím, jak to všechno zvládnout a nezbláznit se.

Podobné články

Získat půjčku je možné i v průběhu mateřské dovolené

Do situace, kdy potřebujeme alespoň malou finanční pomoc se může dostat ze dne na den každý z nás. To se týká i žen na mateřské dovolené. Byť s běžnými měsíčními příjmy vychází, přeci jen do domácnosti přináší peníze i partner, při nečekaných výdajích může Celý článek

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Píše MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Vaše nejčastější otázky a odpovědi týkající se neplodnosti. 1.část

Co je to neplodnost? O miminko se již pokoušíme déle než rok. Mám nejprve kontaktovat svého gynekologa nebo rovnou navštívit kliniku asistované reprodukce? Musíme být s partnerem v manželském svazku, pokud chceme podstoupit IVF? Kdy a kdo mě informuje o tom, Celý článek

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Manipulace skrytá v pochvale. Je dobré chválit za každou cenu?

V poslední době jsem si víc, než kdy jindy uvědomila, že děti nejsou hloupé. Zrcadlo mi nastavily děti kolem mě, úplně stejné děti, jaké máte kolem sebe vy. O nic víc chytřejší nebo vyspělejší. A právě tyto děti mi ukázaly, že je důležité chválit upřímně. Celý článek

Komentáře