Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Když se rodí MÁMA

Datum přidání: 13. 6. 2016

Píše Veronika Vojáčková

Když se rodí MÁMA

V těhotenství se připravujeme na příchod miminka. Ale trochu zapomínáme, že společně s novým človíčkem na svět přichází i nová role pro nás. Na porodním sále se rodí dvojice – miminko a máma. Období těhotenství je vlastně devítiměsíční přípravnou lhůtou na to, že se v našem životě objeví někdo nový, neuvěřitelně maličký a na nás dokonale závislý.

Ne nadarmo se těhotenství říká „jiný stav“. Najednou je totiž všechno opravdu jinak. Celé tělo se výrazně promění a z plných sil pracuje na tvorbě a růstu dalšího člověka. Už to samo o sobě je velká věc. Ale obrovské změny se dějí i v psychice těhotné ženy. Najednou přehnaně reagujeme na podněty, které nás dříve nechávaly chladnou, jsme přecitlivělé a bulíme i u reklamy na jednorázové plenky.

Okolí nad tím s lehkým pousmáním mávne rukou: „No jo, další, co se jí splašily hormony“. Nám to ovšem tak legrační nepřipadá.

S trochou nadhledu se na těhotenství můžeme podívat i trochu jinak. Vlastně můžeme být rády, že nám příroda dopřála celých 40 týdnů na to, abychom se se vším srovnaly. Pomalu, krůček po krůčku se tak můžeme připravit a smířit s tím, že celý náš svět se změní, všechno bude po porodu jinak. A my si to samozřejmě dopředu ani nedokážeme pořádně představit.

Budu dobrá máma? Budu si umět s miminkem poradit? Bude se mi líbit? Co když bude pořád plakat? Budu ho mít dost ráda? Jak zvládnu porod? Jak se promění náš vztah s partnerem? Otázek, se kterými si lámeme hlavu, je najednou mnoho…

Vítejte na horské dráze


A protože jsme v dnešní době zvyklé se vším si perfektně poradit, všechno mít pod kontrolou, snažíme se i těhotenství nějak ovládnout, zvládnout, všechno řádně naplánovat. Ale tady je jedno velké ALE. Od okamžiku, kdy na svém těhotenském testu spatříme dvě červené čárky, vlastně usedáme do pomyslného vozíčku na horské dráze.

Odteď to bude zkrátka jízda, nic už nebude jako dřív, celý náš svět se promění a přeskládá, všechno kolem nás, ale hlavně uvnitř nás bude jinak. Změn bude mnoho, budou nepředvídatelné a všechny naše jistoty se otřesou v základech.

To my samozřejmě podvědomě velmi dobře tušíme a proto naše tělo reaguje nevolnostmi a jinými nepříjemnými tělesnými příznaky. Naše psychika nezůstává pozadu, ozývá se a říká si o pozornost.

Jak to poznáme? Právě podle těch nezvyklých pocitů, myšlenek a strachů, které nás začnou napadat. Často zcela iracionálních.

Je těžké brát věci tak, jaké jsou…


Jak si můžeme pomoci? Ať už nás čeká cokoliv, rozhodně bychom se měli začít učit neřešit to, co v dané chvíli řešit nejde. Ušetříme si tím hodně nervů a zbytečného stresu. Nikdo z nás ani netuší, co bude zítra, natož, co nás čeká za několik měsíců, až se narodí miminko. Nemá proto smysl v myšlenkách do nekonečna převracet něco, co v danou chvíli nemá řešení a užírat se tím.

Už dnes se můžete rozhodnout řešit zkrátka jen to, co máte před nosem. A všechno ostatní nechat jít. Až určitá situace nastane, v klidu ji zhodnotíte a vyřešíte podle toho, jak v dané chvíli budete umět nejlépe. „Budu své dítě dostatečně milovat? To poznám, až se miminko narodí. Nemusím se s tím teď trápit.“

Čeká vás samozřejmě mnoho těžkých a náročných chvil, ale také mnoho nádherných, láskyplných a úžasných okamžiků. Čeká vás setkání a život s tou nejmilejší bytostí na světě, s vašim dítětem. Mnoho se toho o sobě naučíte, budete mít totiž ty nejlepší a nejtrpělivější učitele. Děti jsou život v té nejčistší podobě. A život se nedá plánovat ani spoutat.

Nic si nezakazujte


Dalším krokem, který nám cestu k mateřství hodně usnadní, je začít si uvědomovat své pocity a trápení, připustit, že tady jsou a přestat se jim bránit. Jsou v pořádku, jsou součástí přípravného procesu. Nebudete o nic horší máma, když se sto procent času neradujete, netěšíte, vše dokonale nezvládáte a nemáte do detailu naplánované. Těhotenství je obdobím, kdy se zkrátka objevují témata, která potřebujete vyřešit ještě před příchodem miminka. Nebraňte se jim, přivítejte, že se konečně můžete upřímně a v klidu podívat do očí všem svým skrytým strachům, myšlenkám a obavám. Konečně s nimi jednou pro vždy skoncovat!

Všechny ty myšlenky, které nás napadají a často hodně trápí, mají totiž jedno společné. Někde vznikly. Nejčastěji vycházejí z našich zkušeností a zážitků z dětství. Ale teď už jsme velké, nemusíme se s nimi trápit. Můžeme se s nimi definitivně rozloučit. Vy opravdu nemusíte přejímat a žít strachy své maminky, zkušenosti své babičky nebo špatné zážitky svých kamarádek. Vy to budete mít jinak, protože jste jiná…

Zkuste začít vnímat, co chcete vy. Doopravdy. A zkuste se tím řídit, začít si o to říkat. Neexistují totiž žádné univerzálně platné rady a návody. Každá jsme jiná a každá potřebujeme něco jiného. To, co je nejlepší pro vaši kamarádku, nebude automaticky to nejlepší pro vás. Je úplně v pořádku vnímat svoje vlastní přání a potřeby a řídit se jimi. Co je nejlepší pro vás, je samozřejmě nejlepší i pro vaše miminko.

Jaká máma taková máma


To nejlepší nakonec. Když se to vezme hodně obecně, tak my ženy hrajeme celý život roli své maminky a žijeme se svým tatínkem. Tedy do svého vlastního partnerství nevědomě projektujeme zkušenosti a představy, které jsme si vytvořili v dětství soužitím s našimi rodiči. Proto největším tématem přípravy na mateřství byla, je a vždy bude naše vlastní maminka. Jaký je váš vztah? Otevřený, přátelský, respektující, od mala jste jí obdivovala a chtěla být jako ona? Nebo právě naopak, když si na ní vzpomenete, napadne vás jediné: „Proboha, hlavně abych nebyla jako moje máma!„.

Paradoxem dnešní doby je, že si dokážeme představit cokoliv – let na měsíc, skočit bungee jumping ale to, že bychom měly obejmout svou vlastní matku je pro nás absolutní sci-fi. „To neznáš mojí mámu, nevíš jaká je!“ „My to takhle doma nemáme, my se doma neobjímáme!“ Už vás slyším namítat. Nejvyšší čas s tím začít. Jen velmi těžko vám bude v roli mámy, když máte problematický vztah s nejdůležitější ženou svého života. Nechci strašit, ale to se může projevit třeba u porodu, který se pak zbytečně „povleče“ mnoho dlouhých hodin.

Ideální by bylo zrekapitulovat všechny křivdy, zklamání, nespokojenost, všechny nepříjemné pocity, které se k vaší mamince vážou. Můžete si je třeba vypsat na papír a ten pak spálit nebo roztrhat na malé kousíčky. Podobný rituál vám pomůže se od všeho starého odstřihnout. A nakonec si maminku představit před sebou a obejmout ji. Odpustit. Pochopit, že dělala to nejlepší a přijmout ji takovou, jaká je. Protože pak pochopíte a v srdci pocítíte, že i vy jako máma budete mít své chyby, nebudete vždycky dokonalá a dobře naladěná, ale budete v danou chvíli dělat vždy to nejlepší, co dokážete.

A třeba tu svou maminu nakonec obejmete i ve skutečnosti…

A jedem!


Naskočte s důvěrou do rozjetého vozíku! S radostí a nadšením se vrhněte do nového dobrodružství, které vás čeká. Jednou nahoru, jednou dolů, někdy to s vámi bude pěkně cloumat a možná, možná se na pár chvil ocitnete i hlavou dolů. Ale vy to zvládnete!

Podobné články

Máme doma jedináčka. Jak na jeho výchovu?

Máte doma jedináčka? Možná už jste zjistili, že jeho výchova je v něčem jednodušší díky množství času, které na něj oproti rodičům více dětí máte. Na druhou stranu možná dost tohoto času věnujete věcem, které vícenásobní rodiče řešit nemusí. Celý článek

MUDr. Michala Knězková

Píše MUDr. Michala Knězková

Jaké existují záněty hrtanu a jak je můžeme léčit

Přišel podzim a s ním i velice častá onemocnění dýchacích cest. Školka, nachlazení, prostydnutí, virózy, rýmy a kašle. Tyhle pojmy jsou teď středem diskuzí většiny maminek. Co se ale střídá v ordinacích dětských praktických lékařů jsou zánětlivá onemocnění... Celý článek

MatkaNaOdstřel

Píše MatkaNaOdstřel

Ze života jedné z nás: Plazení a únavě hurá

Sedím u vlažného kafe a studuju zrovna nějakou hrozně zásadní debatu o příkrmech. Ve chvíli, kdy se začnu děsit, že nemám kuřata, krávy a prasata z vlastního chovu a jsem tím pádem úplně odepsaná, vzhlídnu od PC. Na dece leží malá, ale malý nikde. Kde je? Celý článek

Komentáře