Máme doma jedináčka. Jak na jeho výchovu?

Datum přidání: 24. 11. 2017

Máte doma jedináčka? Možná už jste zjistili, že jeho výchova je v něčem jednodušší díky množství času, které na něj oproti rodičům více dětí máte. Na druhou stranu možná dost tohoto času věnujete věcem, které vícenásobní rodiče řešit nemusí.

To, že z jedináčků vyrůstají rozmazlení sobci, je nejčastější stereotyp s nimi spojený. Ve skutečnosti to tak samozřejmě vůbec není, záleží na naší výchově a na tom, jaké hodnoty dítěti předáme, ne na počtu sourozenců. Na co bychom tedy měli dbát?

Nebýt přehnaně úzkostliví a ochranitelští

Je celkem pochopitelné, že o jediné dítě se rodiče možná strachují víc, než je zdrávo. „Vždy my máme jen tebe!“ slýchal jistě často nejeden jedináček. Podobným přístupem, kdy se o dítě přehnaně strachujeme, z něj však vychováme úzkostlivého jedince, který se bude všeho bát a celý život bude spoléhat na naši ochranu a pomoc. A to přece nechceme. Chceme samostatné, sebevědomé dítě, které si bude umět v životě poradit. K takovému vývoji ovšem potřebuje volnost.

Dopřát dítěti dostatek kontaktu s vrstevníky

Není jedináček jako jedináček. Některý je jediným dítětem široko daleko, další má v příbuzenstvu spoustu podobně starých bratranců a sestřenic. Takový to má samozřejmě mnohem snazší. Naším cílem by mělo být zajistit jedináčkovi co nejvíce kontaktu se stejně starými dětmi. A to už v batolecím věku, kdy se nám mylně může zdát, že ještě o nic nejde.

Batolata si sice ještě nehrají cíleně spolu, přesto už se učí nejrůznějším komunikačním dovednostem, řeší první spory v podobě přetahované o hračky. Čím dříve a čím více takových situací náš jedináček zažije, tím lépe. Nebude pak překvapen, až začne chodit do školky. Děti, které mají sourozence, takové situace zažívají denně, a jsou na ně mnohem lépe připraveny.

Pokud dítě vyrůstá obklopeno téměř výhradně dospělými, často se stává, že se vše točí kolem něj, aby se „necítilo odstrčené“. Všichni v rodině mu vyhoví a ustupují jeho požadavkům. Dítě se pak jen těžko naučí, že ne vždy může být po jeho nebo že by se mělo dělit o věci. Je dobré v tomto zejména lítostivé babičky přimět, aby to s rozmazlováním a péčí nepřeháněly. I s babičkou se dítě může podělit o čokoládu.

Nepřetěžovat dítě příliš mnoha zájmy a podněty

Rodiče jedináčků mají často pocit, že chybějícího sourozence musí potomkovi vynahradit co největším množstvím hraček nebo zážitků. I když to myslí dobře, pokud dítě putuje z kroužku na kroužek a obden dostane novou hračku, místo radosti začne být přetížené a unavené. Rodič se pak diví, že potomka nic nebaví, všechno ho zajímá pět minut, a řeči o „rozmazleném nevděčném jedináčkovi“ jsou tu.

Podporovat dítě v užitečných dovednostech a znalostech

Když už byla řeč o kroužcích, je dobré se zamyslet, jaký svému dítěti vybereme. Přesněji řečeno – měli bychom dítě nechat, ať si vybere samo. Rodiče mívají často ambice přenášet na dítě své nesplněné tužby nebo mu vnucovat koníčky, které baví je samotné. Protože jiné dítě nemají, bývají zklamaní, když s nimi potomek společnou vášeň nesdílí. S tím je ale zkrátka třeba se smířit. Pro jedináčka je mnohem důležitější, aby uměl a dělal věci, se kterými „zapadne“ v kolektivu svých vrstevníků. Najděte společně kroužek, který ho bude bavit a který mu bude užitečný.

Nedělat z dítěte malého dospělého

Tím, že má jedináček k dispozici plnou pozornost obou rodičů i dalších příbuzných, může dělat rychlejší pokroky ve vývoji, jak fyzickém, tak třeba ve schopnosti komunikace a řeči. Neustále si s ním totiž někdo hraje a stimuluje ho. Rodiče pak mohou mít tendenci dítě „postaršovat“ a hřešit na jeho zručnost a šikovnost. Nezapomínejte, že jde pořád o děťátko určitého věku a podle toho se k němu musíme chovat. Tedy nejednat s ním jako s malým dospělým, ale pořád jako s malým dítětem, který je.

Na závěr je dobré dodat, že „jedináčkovství“ se nemusí nutně týkat jen dětí, které vyrůstají samy. V rodinách, kde je více dětí, ale mají mezi sebou velký věkový rozdíl, je situace v podstatě totožná. Podle dětských psychologů je to zhruba hranice sedmi let. Děti s takovým rozestupem už jsou od sebe velmi vzdálené tím, co zrovna prožívají (miminko a oproti tomu školák), těžko najdou společné téma ke hrám. Rodiče by na to neměli zapomínat a měli by dětem dopřát zábavu úměrnou jejich věku. Očekávat, že děti se spolu zabaví samy, když jsou sourozenci, není na místě.

 

Podobné články

Píše Tereza Bečková

Jaké úvazky jsou pro ženy po mateřské/rodičovské ideální?

Díky současné situaci se zaměstnavatelé uchylují k tomu, že maminkám umožňují alternativní typy úvazku. Jaké způsoby práce to jsou a na co si musí dát ženy po mateřské/rodičovské zejména pozor? Celý článek

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Píše MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Vaše nejčastější otázky a odpovědi týkající se neplodnosti. 2.část

Za měsíc budu mít 39 let, mohu podstoupit umělé oplodnění? Na co mi přispěje zdravotní pojišťovna? Již od svých 16 let užívám hormonální antikoncepci, může to mít vliv na moji plodnost? Jaká je pravděpodobnost, že se vaše umělé oplodnění povede? Celý článek

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Jak hnout s umanutým dítětem? Klidný a vstřícný krok udělá více než křik

Zásek dítěte umí přijít přesně v tu nejnevhodnější chvíli. Spěcháte do školky, abyste nepřišli po uzamčení, chcete stihnout autobus, potřebujete být včas v práci... Ale dětská hlavička si zrovna něco usmyslí, a tak si nebude obouvat boty, zrovna teď ho... Celý článek

Komentáře