Neříkejme dětem těchto 10 vět

Datum přidání: 1. 2. 2017

Je dobré zamyslet se nad významem slov, která dětem možná až příliš často říkáme. Některých vět litujeme, i když víme, že děti nám spoustu věcí tolerují.

 

Přinášíme vám 10 vět (v běženém životě jich je ještě daleko více) a také stručné vysvětlení, proč mohou škodit při použití vůči dětem, ač na první dojem mohou působit celkem neškodně.

 

1. “Pomůžu ti s tím.”


Je lepší počkat až si dítě o pomoc řekne samo. Vždyť je to jedna ze základních dovedností, které již malé děti učíme. Chceme, aby si samy uměly říci o své potřeby a přání. Pokud jim nedáme prostor, nenaučí se to.

 

2. “Ty jsi tak chytrý/á!”


Na první pohled neškodná věta, ovšem může způsobit ztrátu motivace a strach dělat chyby. Pochvala je návyková a tak dítě se začne zdržovat aktivit – většinou učení se něčeho nového – při kterých by mohlo udělat chybu a tak o svůj „status“ chytrého dítěte přijít. Navíc dítě nabyde dojmu, že je „chytré“ a nemusí se nijak zvlášť snažit. Tohle může způsobit vážené problémy v okamžiku, kdy dítě narazí na něco, co mu tak snadno nejde. Děti, které jsou chváleny za svou snahu dosahují mnohem lepších výsledků, než ty, které jsou chváleny za „chytrost“ nebo jiné vlastnosti, které nezískaly svou pílí.  Lepší jsou věty pro povzbuzení jako např.: „Snažil jsi se, a tak se ti to povedlo!“ anebo „Skvělé! To muselo dát práci!“

 

3. „Jsem z tebe smutný/á.“


Naše děti nejsou zodpovědné za naši momentální psychickou náladu, a tak jim tuto zodpovědnost ani nemůžeme přisuzovat. Je jasné, že je chceme naučit, že některé jejich chování může v druhých vyvolávat nepříjemné pocity, můžeme to ovšem říci jinak. Vždy je dobré vysvětlit, co v nás ten pocit vyvolává a kritizovat nevhodnou aktivitu a ne dítě. „Když vidím, jak to koťátko taháš, jsem z toho smutná.“

 

4. “Všechno, co dělám, dělám pro tebe!”


Za prvé to není pravda a za druhé, nejhorší je mít rodiče, kteří nežijí svůj vlastní život. Nesvádějme na naše děti nedostatek času pro své vlastní potřeby. Vždy existuje cesta, jak si najít čas sami na sebe. Děti by pak totiž mohli mít pocit, že jste na ně vlastně naštvaní, že existují. Ale vy jste ve skutečnosti naštvaní sami na sebe.

Mohlo by vás zajímat: Logické tresty…, Spánek v těhotenství a kojící polštář, Chlupatice pro zahřátí

 

5. “Dnes ti to šlo, ale proč ti to takto nemůže jít vždycky?”


Každý kompliment, po kterém následuje slovíčko “ale” je jako nevyřčený. Je hořký a vlastně tím pádem znamená spíše potupu než pochvalu pro dítě.

 

6. “ Proč ti musím všechno říkat 100x?”


Jestliže Vás děti neslyší ani když to řeknete potřetí, je potřeba se zamyslet nad formou komunikace směrem k nim. Děti mají radar na tzv. otravné věty a jejich sluch je prostě vyhodnotí jako nedůležité. Zkuste použít v komunikaci spíše otevřenou otázku než jasný pokyn, který jste již tolikrát zopakovali. Nebo zvolte naopak méně slov – místo „Zvedni tu bundu ze země a dej si jí na svůj háček.“ při opakování už stačí říct jen „Jendo, bunda“.

 

7. “Přestaň plakat hned teď!”


Děti potřebují vyjádřit své emoce a my nemáme právo jim v tom jakkoliv bránit. Potřebují vědět, že vyjádření jejich radosti, smutku či zloby je naprosto v pořádku. Řekli byste někdy dospělému, aby hned teď přestal plakat? Ne. Tak to neříkejme ani dětem.

 

9. “No to se ti povedlo…”


Pokud tohle prohlásíte nad rozlitým čajem, dítě je zmatené. Děti až tak do 6-7 let nechápou sarkasmus. Vaše slova nejsou v souladu s tónem hlasu a řečí těla a dítě je zmatené a neví, jak reagovat. Navíc vaše reakce je pro dítě vzorem, jak v takové situaci reagovat. Dopřejte mu proto předlohu, kterou byste si sami přáli. Představte si, že na večírku rozlijete víno … jak byste chtěli, aby váš hostitel reagoval?

 

10. “To není hezké!”


Tuto větu používá mnoho z nás a když se nad ní zamyslíme, tak nám a potažmo tedy dětem toho moc neřekne. Nenapoví, co se vlastně děje. Proto je mnohem lepší použít větu jako např. “Tvůj křik brání ostatním lidem se v klidu navečeřet.” nebo “Tvoje sestra bude smutná, pokud ji nepřestaneš ničit její obrázek.” Sdělujeme tak důsledek chování, které není podle nás hezký a dítě si lépe představí, co se vlastně děje.

 

Ať se nám všem daří s dětmi mluvit s láskou a rozumem. Knihu o výchově S láskou i rozumem najdete zde.

Podobné články

Kamila Petrovská

Píše Kamila Petrovská

Jak jsem se stala macechou

Když jsem se před šesti lety zamilovala do mého budoucího partnera, měla jsem nejdříve obrovskou radost. Konečně TEN PRAVÝ. Když jsem o něco později zjistila, že má už dvě děti z předchozího vztahu, chtěla jsem od toho pryč. Bála jsem se toho, že to bude.... Celý článek

Jak podpořit kreativitu dětí

Kreativní myšlení je žádaným „artefaktem“ u dospělých v mnoha profesích. Někdo jej má, někdo téměř vůbec. I když nelze dělat zázraky, u většiny z nás se dá kreativní myšlení podpořit. Ideální však je, když se na zlepšení kreativity podílí již rodiče v dětství Celý článek

Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Píše Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Moje dítě nechce opakovat. Je to problém?

Dítě se neučí řeč opakováním, ale nápodobou. A proto na často používaný povel “Řekni…”, nepřichází odpověď. Dítě se řeč učí životem. Slyšená slova spojuje se situacemi, které prožívá. A tyto prožitky a vjemy, když bude připravené, samo pojmenuje. Celý článek

Komentáře