Nešlapej do té kaluže! Nešij sebou pořád!

Datum přidání: 16. 6. 2015

Píše Tereza Kramerová

Nešlapej do té kaluže! Nešij sebou pořád!

Dvouletá holčička stojí u zábradlí na balkoně a lopatička sevřená v její malé pěstičce se nebezpečně přibližuje k volnému prostoru za hranicí našeho skromného území. „Opovaž se to tam hodit!,“ ozve se z úst přihlížející osoby. Opovážila se. Bááááác. Lopatička už se válí v prachu šest metrů pod námi. „No a podívej, jak je jí tam teď samotné smutno,“ snažila se v dobré víře zakončit výchovnou lekci hod inspirující osoba. Šup, a už jí smutno není. Vedle lopatičky leží bok po boku i hrabičky.

Nejez ten písek! Nevyplivuj jídlo! Nešlapej do té kaluže! Nešij sebou pořád! Nevztekej se! Atd…

Kolik zákazů denně nasázíme do malých hlaviček našich dětí? Mnoho a mnoho. Když to vynásobíme počtem dnů v týdnu a pak týdnů v roce, máme už pořádnou hromadu negativního balastu.

Pojďme si popřemýšlet, jak zareaguje naše mysl na jednoduchou úlohu – představit si zákaz: Nejez ten písek!

Co se vám objevilo za obraz na plátně mysli? Jak si můžeme představit nejedení písku? Těžko. Dospělák se s tím vyrovná tak, že si třeba danou aktivitu v mysli přeškrtne. Nebo se mu zjeví v dopravní značce zákaz vjezdu. Nebo si na ni dá červené kulaté razítko s nápisem „zakázáno.“ Samostatné NE představit lze. Je to vlastně STOPka, ale NEjedení, to už naše mysl nezvládá. V běžném životě zákaz poměříme logikou a je nám jasné, že písek do pusy dávat nemáme.

Naproti tomu dítě vnímá přímo, instinktivně a neprohání každou větu kulturní kontrolou, aby pochopilo, jak je míněná. NEjez si nelze představit, a protože mozek funguje na bázi obrazů, dítě NE prostě jednoduše ignoruje. Jako by nebylo. A tak vlastně dostává perfektní návody na lumpárny. „Jez ten písek!“ je přeci parádní nápad.

Takto o NE zredukované návody se v dětské mysli kupí a vytvářejí tak síť programů na zacházení s realitou. Rodič se ve snaze dítě vychovávat stává ďáblovým našeptávačem. Jak z toho ven?

Můžeme zdůraznit optimální variantu, a tak zákaz obejít. Zpočátku to chce velkou sebekontrolu a úsilí, protože přímé zákazy máme z vlastního dětství silně zafixovány, a navíc je zákaz rychlejší variantou. Když se rozhodneme pro pozitivní přístup, zákaz nepoužijeme a do mysli dítěte vložíme obraz cílového stavu.

V naší modelové situaci bychom mohli reagovat například takto: „Písek zůstane na lopatičce. Je jen na hraní. Do pusinky si dáváme jídlo.“ Pro ilustraci by další uvedené zákazy mohly znít např. takto: Jídlo dáme do pusy, pěkně ho rozkoušeme a spolkneme. Kaluž zdaleka obejdeme a budeme se držet na suché cestě. Prosím, zklidni se, ať ti můžu obléknout to tričko. Tak, teď se vyvztekej a pak se zase vrátíme k naší hře.

Netuším, jestli při pozitivním programování nás budou naše děti poslouchat víc, než při používání přímých zákazů. Myslím, že o moc asi ne. Je dobré mít na paměti, že to jsou nezávislé bytosti, které mají svobodnou vůli, a navíc mají v popisu práce nás neustále zkoušet a popichovat. Co ale vím jistě je to, že co do těch hlaviček den za dnem nasázíme, jednou vyklíčí a pak vyroste. Stane se to jejich automatizmem, který bude zpoza opony řídit jejich kroky. Kam našlápnou? Do kaluže, nebo ji zdaleka obejdou?

Podobné články

Píše Michaela Kratochvílová

Jak vybrat dětské zábrany a na co si dát pozor?

Děti jsou radost, ale v momentě, kdy se začnou objevovat svět a nezůstanou na jednom místě, musíte myslet i na bezpečností prvky, které vaše dítka ochrání před každodenními nástrahami. Zábrany jsou praktickým pomocníkem. A zachránily už nejeden karambol. Celý článek

Miminko pláče a je neklidné. 3 tipy, jak uklidnit a utišit miminko

Všichni rodiče, kteří se těší z narození potomka si přejí, aby bylo zdravé, prospívalo, bylo spokojené, dostatečně spalo a nic mu nechybělo. Někdy se ale stává, že je novorozeně neklidné a jsme nuceni přemýšlet, čím to je a jak mu pomoci. Vyloučíme-li bolesti Celý článek

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Jak hnout s umanutým dítětem? Klidný a vstřícný krok udělá více než křik

Zásek dítěte umí přijít přesně v tu nejnevhodnější chvíli. Spěcháte do školky, abyste nepřišli po uzamčení, chcete stihnout autobus, potřebujete být včas v práci... Ale dětská hlavička si zrovna něco usmyslí, a tak si nebude obouvat boty, zrovna teď ho... Celý článek

Komentáře