O Kuliferdovi – kapitola pátá

Datum přidání: 23. 7. 2013

Píše Luboš Pavel a ilustrace Jaroslav Soumar

O Kuliferdovi – kapitola pátá

O Kuliferdovi

Luboš Pavel

Kapitola pátá

Ráno šel Kuliferda oznámit Ježkovi, co všechno zjistil. Sešplhal obratně z polic, až na žlutý koberec. Chtěl se vydat směrem ke gauči, ale měl velký hlad, tedy spíše žízeň, protože hráškové nic nejedí. Jsou živi jen z vody, a příležitostně z ovocné šťávy, když není nic jiného.

Z police si všiml, že pod oknem stojí stůl s nějakými věcmi. Snad tam bude také něco pro mě, řekl si. Usoudil, že Ježek může ještě chvíli počkat a šel směrem k oknu. Kráčel po měkkém koberci a šlo se mu špatně. Bořil se do koberce jako do sněhu. Chvíli se zkusil kutálet. Odrazil se vždy nožičkami a stulil do klubíčka, ale to bylo stejně namáhavé. Trvalo mu celou hodinu, než se ke stolu dostal. Cesta, kterou by Anetka urazila za tři vteřiny a to by ještě šla pomalu.

Vyšplhal na židli, a protože opěradlo bylo poměrně blízko, přeskočil na desku stolu. Ležela tam spousta věcí. Jako například brýle, tužka, budík, nůž a mezi tím byl talířek se sušenkami. To ale nebylo nic pro našeho Kuliferdu, hráškové sušenky nejedí. Kuliferda chodil po stole a pátral po něčem, co by mohl vypít. Tak dorazil až k brýlím. Bylo by asi přesnější říci, že na ně narazil, protože tak tomu opravdu bylo. Brouzdal po stole a najednou bum! Vrazil do skla brýlí. Měl pocit, že svět je najednou obrovský, daleko větší, než byl před chvilkou.

„To bude asi po té ráně,“ ohmatával si Kuliferda čelo. Pak si ale všiml zvláštního úkazu – svět se zvětšoval jenom někdy, stačily tři kroky vpravo a byl zase normální.

Vtom přišla ke stolu holčička a sedla si na židli. To je Anetka, napadlo Kuliferdu a rychle se schoval za budík. Anetka si vzala z talířku sušenku a potichu zpívala nějakou písničku, které nebylo rozumět, protože měla v puse tu sušenku. Kuliferda se odvážil vykouknout a prohlížel si ji. Tedy tu holčičku, ne tu sušenku. Vůbec nevypadá jako zlá holčička, která trápí ježky. Je docela hezká. Má velké modré oči a tmavé vlasy. Na sobě má veselé červené šaty s bílými puntíky.

Kdybych si s ní promluvil, možná by svolila k tomu, vrátit Ježka zpátky do lesa. Ano, kdyby si s ní promluvil, ale copak mohou hráškové mluvit s holčičkami? Mohou mluvit s ježky, mohou mluvit s moly, ale lidi jim nerozumí. Jenomže to Kuliferda nevěděl.

„To bude to nejlepší, promluvím s ní,“ řekl si pro sebe, neváhal a vyběhl ven zpoza budíku.

Mával rukama a volal slabým hláskem ze všech sil. Chtěl upoutat Anetinu pozornost. Byl přitom sám dost nepozorný, takže zakopl o sirku a kutálel se po stole jako hrášek, do kterého se cvrnkne.

Anetka si všimla, že se něco kutálí po stole, vzala to do ruky, aby se podívala, co to je. Aha, hrášek! Ten bude dobrý, hrášek mám ráda. A už si ho nesla k ústům.

Kuliferda otevřel oči a viděl, jak se její velké červené rty přibližují a za nimi spatřil hradbu bílých zubů a velký jazyk, po kterém sklouzne až do žaludku a tam nalezne svoji bídnou

smrt. Vší silou se zapřel o Anetčiny prsty, ale držela ho pevně.„Pomoc!“ volal ze všech sil a kopal nohama, nebylo mu to však nic platné. Anetka na hrášek vůbec nepohlédla a kopání pro ni mohlo být míň, než dupání mouchy.

„Anetko!“ uslyšel najednou ženský hlas z předsíně. „Anetko, pojď sem honem!“

Ruka holčičky zůstala viset ve vzduchu a její hlava se otočila. Anetka se na chvíli zamyslela

a pak položila hrášek zpět na stůl, seskočila ze židle a odběhla do předsíně.Kuliferda ležel na zádech a hlava se mu točila. Nemohl uvěřit tomu, že žije. Anetka ho nespolkla. Je zachráněný. Sláva! Ať žijí všechny maminky, které něco chtějí po svých holčičkách! Ať žijí všechny holčičky, které poslouchají svoje maminky! Ať žije Kuliferda, náš hrdina!

Konec páté kapitoly.

Podobné články

Monika Čepelková

Píše Monika Čepelková

Jak mi Pokémoni zasáhli do finančního vzdělávání

Asi před 3 měsíci jsem neměla o existenci barevných kartiček s Pokémony ani tušení. Teď se s nimi setkávám každý den a nejsem z toho zrovna nadšená. Přesto se snažím na „soužití“ s nimi najít něco pozitivního. Celý článek

Péče o miminkovské genitálie. Nepodceňujte ji

Opruzeniny, ale i větší problémy mohou vzniknout při nesprávné péči o dětské genitálie. Nejčastějším problémem je opruzení zadečku, ale nejen zadečku, i třísel, podbřišku, zkrátka oblasti kryté plenkami. Kůže je podrážděná, zarudlá, svědí a bolí. Celý článek

Mami, tati, podívejte se, co už umím v roce a půl!

Uteklo to jako voda a z vašeho kojence je již batole, které rozumí tomu, co mu říkáte. V tomto období se již naplno rozvíjí jeho osobnost, začíná si prosazovat svou, což je občas pěkně náročné zejména pro rodiče, ale na druhou stranu se můžete radovat z malých Celý článek

Komentáře