Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

O Kuliferdovi – kapitola sedmá

Datum přidání: 6. 8. 2013

Píše Luboš Pavel a ilustrace Jaroslav Soumar

O Kuliferdovi – kapitola sedmá

O Kuliferdovi

Luboš Pavel

Kapitola sedmá

Kdo si myslí, že se v posteli dá jenom spát, ten se mýlí. Kuliferda schovaný za polštářem rozhodně nemínil spát. A maminka sedící v křesle také ne. Nazula si pantofli, prohrábla si vlasy a vzdychla. Pak vstala a šla k oknu. Vedle okna stála velká dřevěná skříň. Maminka se nejprve podívala ven, jaké je počasí a pak tu skříň otevřela.

Stála před ní a dobrou půlhodinku si vybírala a zkoušela oblečení. Navlékla si kalhoty, otáčela se před zrcadlem a pokoušela se zahlédnout i ze zadu. Vtom vešel do ložnice také tatínek.

„Podívej,“ řekla mu s úsměvem, „sluší mi?“

„No,“ zabručel tatínek, „já nevím.“

„Prosím tě, jak můžeš nevědět? Mám nové kalhoty, chtěla bych vědět, jak v nich vypadám.“

„Zdají si mi příliš… široké,“ řekl po chvíli tatínek.

„Ale nepovídej, tohle se teď nosí, je to indický styl, jsou takové volné, cítím se v nich pohodlně.“

„Tak si je nech,“ pokrčil rameny tatínek.

„Ale sluší mi, nebo ne?“ vyzvídala maminka.

„Ne.“

„Jak to, vždyť v obchodě, když jsem si je zkoušela, mi krásně slušely?“

„Myslím, že v obchodech rozprašují do vzduchu nějakou omamnou látku,“ řekl suše tatínek a odešel z ložnice, aby už nemusel v debatě pokračovat.

Maminka vzdychla a kalhoty si sundala.

A co celou tu dobu dělal náš Kuliferda? Co by dělal? Když viděl, že maminka je plně zaměstnána rozhovorem s tatínkem, odvážil se vyjít z úkrytu a chvíli poslouchal. Zdálo se mu však, že debatě vůbec nerozumí. A když mu bylo jasné, že ti dva ho vůbec nevidí, vykračoval si po bílé posteli jak na módní přehlídce, a kdyby znal sníh a zimu, mohl si připadat jako na severním pólu.

Jak to, že neznal zimu? No ano, představte si, že Kuliferda nezná zimu. On chce utéci s Ježkem ven, do lesa a nezná zimu. Možná že kdyby jí znal, tak by se mu ven už tolik nechtělo. Vždyť hráškové nemají kabát, ani čepici nebo šálu. Může jim být chladno. A co kdyby ten náš nešťastný Kuliferda umrzl tam někde venku? Měli bychom mu v jeho úmyslu odejít s Ježkem zabránit.

Ale jak to, že jiní hráškové neumrznou? Jiní hráškové se totiž zahrabou do nakypřené země a tam je jim teplo. A pak, když je tepla ještě víc, na jaře, vykouknou ven, zvědavci zvědaví, lezou, lezou a najednou je z nich hrachoviště. A na tom hrachovišti roste tisíce lusků a v nich se rodí miliony hrášků. Tak je to. Aha, tak to je. Tak to nemusíme mít o Kuliferdu strach. Ať si tedy ten svůj plán uskuteční. Hlavně, když se nezapomene zahrabat pod hliněnou peřinu.

Najednou Kuliferda zaslechl známé dupání a funění. Doběhl ke kraji postele a podíval se dolů. Na koberci u nohy postele byl Ježek a očichával čumáčkem sponku do vlasů, zdali to není něco k jídlu.

„Ježků,“ zavolal Kuliferda.

Ježek zvedl hlavu.

„Už vím, kterým směrem je les.“

Ale Ježek, jakoby nerozuměl, sklonil hlavu a popolezl dál do pokoje.

„Pozór,“ volal Kuliferda, „je tady maminka.“

Ježek se zastavil a obrátil se. „Moje maminka?“

Kuliferda ani nestačil odpovědět, když se maminka obrátila od skříně a spatřila u nohy postele Ježka.

„Co to má znamenat?“ zvolala.

Ježek se otočil a spatřil maminku.

„Pomóc, ježek!“ křičela maminka.

„Pomoc, maminka!“ písknul Ježek a obrátil se.

Přiběhl tatínek a za ním i Anetka. Všichni tři obklopili Ježka.

„Kde se tady vzal ježek?“ řekla maminka, ani ne jako otázku, spíše s údivem.

Tatínek si však ten údiv vyložil jako otázku. „Nevím,“ řekl.

Anetka mlčela.

Ježek se vzpamatoval a dal se na útěk. Proklouzl kolem Anetky a pádil se schovat pod postel.

Ani si nedovedete představit, jak rychle ježek běží. O ježcích většinou víme jen to, že dupou a funí, ale když je ježek v nebezpečí, dokáže utíkat velmi rychle a dokonce docela tiše, jen s nepatrným ťapkáním. A tak Ježek šups, a už byl pod postelí.

Kuliferda to všechno pozoroval a úplně zapomněl na to, že může být odhalen i on.

„Je pod postelí,“ řekla maminka.

„To je,“ řekl tatínek.

„Tak ať si tam zůstane,“ řekla Anetka. Tajně doufala, že rodičové pokrčí rameny, řeknou si, ať si tam tedy zůstane, a odejdou pryč. Ona pak bude moci ježka vytáhnout a přenést do svého dětského pokoje, kde bude víc v bezpečí. Rodičové však nepokrčili rameny a neřekli, dobrá, ať si tam tedy zůstane.

Řekli naopak: „Ten ježek tady nesmí zůstat!“ To řekla maminka.

A tatínek přidal: „Musíme ho nějak dostat ven.“

„Třeba to nebyl ježek,“ nadhodila Anetka.

„Cože? Že to nebyl ježek? A co by to bylo?“

„Třeba to byl jenom kartáč na boty.“

„Hlouposti,“ řekl tatínek, „kartáče na boty neutíkají pod postel.“

„Můj kartáč na boty, s kterým si hraju, mi někdy utíká.“

„Tohle není kartáč na boty,“ řekla důrazně maminka, „je to ježek a musí okamžitě pryč. Ježkové mají blechy a já nechci mít zablešený celý byt.“

A tak šel tatínek pro koště, aby vyhnal ježka ven. Anetka si sedla na bobek a dívala se, co ježek dělá. Jenomže, on už pod postelí nebyl. Potěšilo jí to, ale zároveň nechápala, kam mohl zmizet. Byl slunný den a pod tuto postel v ložnici bylo vidět docela dobře, přesto pod ní ježek nikde nebyl.

Mezitím totiž Kuliferda pochopil, o čem je řeč, bylo mu to daleko srozumitelnější, než řeči o módě. Spustil se za cíp prostěradla na zem a mávnul na Ježka, že oba musí honem zmizet. Běželi ke dveřím zrovna v okamžiku, kdy se tatínek rozhodl dojít pro koště. Schovali se za velikou vázu se sušenými květinami, která stála vedle dveří. Kuliferda si sedl Ježkovi mezi bodliny, aby mohli rychleji utíkat, a když tatínek prošel do předsíně, proklouzli za ním ven z ložnice.

Za sebou nechali Anetku, která právě řekla: „Nikdo pod postelí není, mami, asi to opravdu nebyl ježek.“

„Podezírám tě, že s tím ježkem máš něco společného,“ reagovala maminka.

„Hlouposti,“ vypadlo z Anetky.

„Cože? Jak to se mnou mluvíš? Tohle se říká mamince?“

„Chtěla jsem jenom říct…“

Ale co chtěla Anetka říci, už Kuliferda neslyšel.

Konec sedmé kapitoly.

Podobné články

Mgr. Eva Kolesová

Píše Mgr. Eva Kolesová

Jak pomoci dítěti s procvičováním správné výslovnosti hlásek CSZ A ČŠŽ

Správná výslovnost hlásek CSZ a ČŠŽ se vyvíjí mezi čtvrtým a pátým rokem věku. Když se výslovnost hlásek vyvíjí podle normy, naučí se dítě nejdříve vyslovovat ČŠŽ. Až potom se se spontánně tvoří CSZ. Celý článek

Píše Veronika

Mamííí... opravdu nosí dárky Ježíšek? Kdy říct dítěti pravdu

K dětství neodmyslitelně patří víra v Ježíška, který nosí dárky, plní dětské sny a dokáže možná i nemožné. Děti na Ježíška věřit chtějí, mají svůj pohádkový svět. Co dělat, když kamarádi jim jejich víru kazí, je dobré jim říct pravdu? Celý článek

Vývoj miminka 6. měsíc: Z miminka se začíná stávat osobnost toužící po samostatnosti

Dá se říct, že skončila jedna důležitá vývojová etapa a začíná další. Vaše děťátko se zajímá o dění kolem sebe, rádo svět prozkoumává a vše strká do pusinky. Celý článek

Komentáře