Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Očkování… co vy na to?

Datum přidání: 1. 2. 2016

Očkování… co vy na to?

Téma, které je stále aktuální a aktuální i zůstane. Pro většinu dětí chvilka pláče, bohužel pro některé nedozírné  následky. Povinná očkování máme už dávno za sebou a vlastně jsem ani neřešila, co je správné. Dávala jsem na doporučení naší pediatričky. Později jsem viděla jednu, druhou a další reportáže, co se může stát, byla jsem ráda, že je to za námi a vše proběhlo správně.

V současné době jsem ve fázi, kdy se rozhoduji o dalším nepovinném očkování pro malou. Ale nejsem si jistá… Oslovila jsem maminky s dotazem, jak k očkování přistupují a co případně doporučují. Za mě jsou různé názory důležité, člověk si tak vytvoří svůj vlastní pohled. Jukněte a dejte vědět i ten váš.

Anketa

Souhlasíte s očkováním?

ano
67% hlasů
ne
33% hlasů

Jaký je váš názor? Dejte nám vědět ZDE.

1)

Všechna povinná očkování, jsou povinná z nějakého důvodu. Dalo by se namítnout, že jde o byznys, nebo že je většina nemocí takto očkovaných už téměř vymýcena. My ale věříme, že je to právě naopak. Nemoci už se tolik neobjevují právě díky očkování. A ruku na srdce. Dnes není výjimkou potkávat ve školkách a školách děti z ciziny, u kterých můžete stav očkování jen odhadovat, nebo děti z rodin, které očkování odmítají. Ať už z jakéhokoliv důvodu. Tím více je třeba naše děti chránit.

Nepovinná očkování řešíme individuálně. Snažíme se odhadnout, jaké nemoci se obáváme nejvíc, jaká se objevila v našem okolí a ke kterým má naše dítě sklony. Pochopitelně se to nedá trefit s dokonalou jistotou. Na druhou stranu ani my nechceme do našeho syna napíchat veškerá očkování, která jsou dnes k dispozici. Abych byl konkrétní – syna jsme očkovali proti klíšťové encefalitidě. Prakticky celé léto tráví na chalupě v přírodě u lesa. Kdyby byl celoročně na sídlišti, nejspíš očkování vynecháme. Očkovali jsme proti rotavirům, protože jsme viděli potíže s nimi v našem okolí. Meningokoka, pneumokoka, žloutenky, plané neštovice a další, jsme vynechali. Ovšem pokud se v okolí objeví jakákoliv z těchto nemocí, nebudeme váhat ani minutu.

Souhrnem – o povinných nepřemýšlíme. Jsou povinná. Dobrovolná očkování řešíme podle toho, která se nám zdají vhodná. Pokud mělo někdy někde nějaké dítě na očkování nečekanou reakci a tuším že jsem četl i o úmrtí na některé vakcíny, pak je to pochopitelně problém. Na druhou stranu se ale nikde nedočtete, kolika úmrtím a problémům vakcíny zamezily. Držte se a buďte rozumní, přejeme pevné zdraví! Hrajte si s námi :-)

2)

„Jsem člověk, který věří lékaři. Pediatra jsme vybírali podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a samozřejmě jsme narazili i na tematiku očkování. Sama jsem očkovaná, své děti jsem nechala očkovat také a věřím, že to byl správný krok. O povinném očkování jsem vůbec nepochybovala. Z těch nepovinných, tedy očkování takzvaně navíc jsme využili očkování proti pneumokokům. Ani jedno z mých nepocítilo žádné vedlejší účinky a nenesou následky.Vím, že názory se různí a vedou se tomto směru velké boje. Obzvlášť nevěřím názoru že očkování způsobuje autismus, protože tento názor se vždy opírá o jednu a tutéž zfalšovanou studii.“

3)

Dala jsem dceru očkovat standardně a navíc jsme se rozhodli pro očkování proti Rotavirům a Pneumokokům.

Naivně jsem si myslela, že doktor by měl vše na talíři vysvětit a říci vše pro a proti…no neřekli- Dostalo se mi pouze informace, že může mít horečku, neklid, ospalost. Toť vše! Příbalový leták jsem četla pouze na internetu=samé hrozebně vypadající nežádoucí účinky. No ony ty hrozebně vypadající nežádoucí účinky jsou psány i u kapek proti dušnosti nebo na horečku. Každý „lék“ má svoje riziko.

Takže možná jako ostatní novopečení rodiče v tom tápeme a přemýšlíme zda očkovat na žloutenku, tuberkolózu apod… na nás rodičích je ta odpovědnost. Pak kdejaká vystrašená maminka čte různé názory na internetu a je vystrašená ještě víc. Já je teda už nečtu :). Takže za mě určitě očkování ano, ale chybí mi větší zúčastněnost doktorů, berou to jako povinnost a to by se mělo změnit.

4)

Udělat si v dnešní době objektivní názor na přínos či škodlivost očkování je velmi těžké. Z jedné strany jsou slyšet velmi silné a nekompromisní hlasy, které současný systém obhajují, na straně druhé se začaly objevovat také názory opačné, názory, které kritizují dnešní zdravotnictví a jeho nezdravě podřízenou roli ve vztahu k farmaceutickému businessu.

Stejně jako ostatní rodiče jsem se snažila dopídit „pravdy“ a s maximální skepsí jsem pročítala všemožné názory. To, kde ona pravda je, vědí asi skutečně jen nejzasvěcenější lidé z oboru. Náznaků, že s dnešním zdravotnickým systémem není úplně všechno v pořádku neustále přibývá a musím se přiznat, že mi jednotlivé indicie do sebe zapadají. Tyto hlasy se typicky ozývají z řad vysloužilých lékařů, kteří již nejsou na systému existenčně závislí. O tom, že lékař předepisuje léky podle sympatií s tou či onou společností nabízející farmaka (a za slovo sympatie si lze dosadit libovolný druh osobního benefitu), jsem díky svým osobním zkušenostem přestala pochybovat.

Vybavuji si, jak nám naše dětská lékařka rozmlouvala dětskou vakcínu proti meningokokovi. Při další návštěvě už měla názor opačný a z šuplete pracovního stolu ochotně vytahovala letáčky, které tuto vakcínu do nebe vychvalovaly.

Věřím, že lidské tělo je dokonalý „stroj“, ale aby správně fungoval, je nutné nenarušovat jeho citlivou rovnováhu. Vakcinaci považuji za obrovské narušení této harmonie. Naše děti jsou očkované pouze povinnými vakcínami a tak to také zůstane. Klíšťové encefalitidy, chřipky, děložní čípky a jiné vakcíny, o jejichž účinku se dá pochybovat a jejichž možné vedlejší reakce vám na žádném barevném letáčku nesdělí, raději oželíme.

Udělat si vlastní názor si musí každý sám a já bych si ten svůj ani v nejmenším netroufla nikomu vnucovat. Pokud někdo věří, že tyto vakcíny přinášejí tělu více užitku, než škody, je to vlastně asi dobře. Jak víme, uzdravuje hlavně víra a tu si musí každý najít svou vlastní. Já jsem po dlouhé době tápání nakonec skončila u víry ve zdravý rozum.

5)

Očkování dávám dětem povinná + meningokoka, jiná prozatím ne – až budou starší, zvážím i žloutenku apod., ale do malých dětí toho moc cpát nechci, ta povinná podle mě pokryjí to nejnebezpečnější. Ačkoli jsem benevolentní člověk a u absolutní většiny věcí jsem toho názoru, že si každý má rozhodovat sám za sebe, tak u očkování si tím přestávám být jistá a vadí mi argument pro neočkování, “že se nemám čeho bát, když mám děti očkované”. Protože na některé nemoce se očkování dává až v určitém věku, malá miminka nějakou dobu očkovaná nejsou vůbec a těhotné ženy a jejich nenarozená miminka jsou taky riziková skupina pro některé nemoci, proti kterým se běžně očkuje, pak má taky nějaké procento populace třeba alergie na látky obsažené ve vakcínách – a tihle prostě nemají na výběr. Důvod, proč neočkované děti v Čechách nemoci nemají (což je častý argument neočkovacích rodičů) je fakt, že tu stále ještě funguje kolektivní imunita. Ta se bude ale s menší proočkovaností rychleji a rychleji ztrácet.

6)

Jsem matkou dvou dětí a očkování jsem poměrně dlouho řešila. Byla jsem totiž obklopena dvěma extrémy, mám známé, co děti vůbec neočkují, s čímž úplně nesouhlasím, a pak mám kamarádku, která syna naočkovala dle očkovacího kalendáře a hned první očkování mu zapříčinilo vznik epilepsie (má to potvrzeno, jako opravdu nežádoucí účinek očkování). My jsme se nakonec rozhodli očkovat povinná očkování a pokoušíme se aspoň o všemožné odklady. Bohužel máme pediatra, který je zastáncem očkování. Dbám na to, aby byly moje děti 100% zdravé a v pohodě, když jdou na nějakou injekci, abych jim to alespoň trochu usnadnila. Z nepovinných očkování jsme nakonec zvolili Prevenar proti pneumokokům, na základě ošklivé zkušenosti z našeho okolí. Mrzí mě, že v Česku neexistuje mnoho studií o nežádoucích účincích a všechno to jsou zatím jen dohady, které potvrdí nebo naopak vyvrátí až čas. Co však každé mamince doporučuju je, aby očkování co nejvíc odsunuly. Jana blogzrzky.cz

7)

Jsem rozhodně očkující maminka, a i když očkování může napáchat hodně škody, pořád věřím v to, že v mnohem větší míře nám pomohlo vymýtit spoustu nemocí. Neodsuzuji však rodiče, kteří se s rozmyslem a dostatkem informací rozhodnou neočkovat. Bohužel mám pocit, že informovanost rodičů je stále malá a spousta očkuje nebo neočkuje jen pod nátlakem, že to dělá okolí nebo to tvrdí lékař. Samotné očkování nevnímám jako zlo, spíš přístup k němu, kdy jsou doktoři nuceni (nebo přesvědčení) očkovat podle tabulek a zapomínají na individualitu dítěte. V okolí mám nejedno dítě, které bylo naočkováno nachlazené, těsně po nemoci, nebo jeho vývoj byl opožděný a nikdo to neřešil. To je špatně! Kde by se mělo začít, je komunikace rodič – lékař. Obě strany by si měly uvědomit, že za své dítě má hlavní slovo rodič a žádný lékař ho nemůže nutit ke krokům, které si rodič (na svou zodpovědnost) nepřeje, samozřejmě pokud není dítě v ohrožení života. Očkovat ano, ale s rozumem! Anežka, www.matkynapalubu.cz

8)

Já jsem pro očkování, ale myslím, že nikoho k tomu nutit nelze, případně ho za to pokutovat. Ale zároveň si myslím, že neproočkované děti nemají co dělat ve školce s proočkovanými nebo se stýkat s miminky, které nemají ještě všechna očkování. To bych nechala na provozovatelích školek a škol, jestli přijmou děti, které nejsou očkované a měli by to vědět i rodiče ostatních dětí, které do školky dochází. Jinými slovy, pokud je někdo natolik bio, že své děti očkovat nechce, tak ať si najde soukromou školku pro podobně smýšlející rodiče, kde nebudou ohrožovat děti rodičů, kteří očkují (třeba když vyzvedávají s mladšími neočkovanými sourozenci starší děti).

To že se určité nemoci delší dobu neobjevily neznamená, že tu nejsou. Jen je proti nim populace imunní. Z mého pohledu převažují pozitiva očkování nad negativy. Moje děti nikdy neměly jedinou reakci na povinné očkování, nikdy jsme neměli antibiotika ani angínu. To nejhorší, co je potkalo, je kašel a rýma. (to musím zaklepat). Ale nechala jsem je očkovat i proti neštovicím, protože sama jsem je dostala ve 14, mělo to dost strašný průběh, dodnes mám jizvy a za to mi to nestojí, abych malé děti tahala na návštěvy k jiným nemocným, abychom se nakazily. Podle letáku neštovice můžou způsobit také zánět mozkových blan a to už vůbec není legrace. Před nástupem do školky jsme očkovaly i žloutenku A. Neočkujeme chřipku. To nemá smysl.

Osobně bych uvítala spíš zodpovědnější přístup všech rodičů, aby nedávaly do školek děti, které celou noc prozvracely, mají afty, horečku atd. Vši nás zatím nepotkaly, ale i na to někteří rodiče kašlou a pak se to šíří jako lavina. Ale to už je trochu mimo téma :-)

Jaký je váš názor? Dejte nám vědět ZDE

Mohlo by vás zajímat:

Podobné články

Nemoc jako důsledek nevyrovnaných vztahů v rodině

Nejznámějšími původci onemocnění jsou viry a bakterie. Co když ale za nemocí dítěte stojí ještě něco jiného? Budete překvapeni – možná za nemoc můžou vztahy v rodině. Celý článek

MUDr. Michala Knězková

Píše MUDr. Michala Knězková

Včelí, vosí nebo sršní štípance, co s nimi, jak je zvládnout

Včelky, vosy nebo dokonce sršni. Hmyz, který způsobuje maminkám největší starosti. Na tohle téma už padl nejeden dotaz, takže ho tu dnes máte. Podíváme se na všechny ty štípance, řekneme si co s nimi, jak je zvládnout a kdy si dát pozor na... Celý článek

Jak zajistit dětem dobrý spánek i v horkém počasí?

Léto je pro většinu z nás nejkrásnějším obdobím v roce, má ale i své méně příjemné stránky. V případě malých dětí jsou to zejména tropické teploty, které mohou významně ovlivnit také kvalitu spánku. Přinášíme několik tipů, jak dětem spánek v době veder... Celý článek

Komentáře