Společný spánek s dětmi? Jak to bylo a co je dnes

Datum přidání: 27. 9. 2017
Lucie Harnošová

Píše Lucie Harnošová

Když se nám narodila první dcera, v porodnici na nadstandardním pokoji nám půjčili monitor dechu. Ačkoliv je to již více než deset let, stále si vybavuji ten pocit, kdy jsem jako naprosto vyčerpaná a po náročném porodu nesebevědomá máma koukala na ten malinký uzlíček v průhledné „vaničce“ a sledovala, jestli dýchá. 

Tolik jsem se o ni bála. Bála jsem se jí dotknout, vzít si ji do náruče, přebalovat ji, nechat ji samotnou. Bála jsem se zavřít oči a spát. Bála jsem se, že zase začne brečet a já nebudu vědět, jak ji pomoci. Trvalo to ještě několik nekonečně dlouhých dní, než jsem se sama se sebou opět spojila, než jsem po malých krůčcích nacházela své ztracené mateřské sebevědomí. Bylo to postupné, ale velmi krásné sbližování.

V posteli spolu s dětmi

A také si pamatuji téměř jako by to bylo dnes, když jsem si ji poprvé vzala na noc do naší postele. Už jsem měla dost vstávání ke kojení. Už jsem ji nechtěla mít od sebe tak „daleko“ a vnímat při tom, že je neklidná. Když jsem si ji jednou v noci přitulila k sobě, najednou jsem cítila, že je to přesně ta blízkost, kterou obě potřebujeme. Od té doby po několik let spávala s námi v jedné posteli. A v našem vztahu se prohlubovalo bezpečí, důvěra a klid

Od počátku... 

Od počátku lidstva bylo naprosto přirozené, že dítě spalo u matky, která ho tak mohla jednoduše kojit a udržovat v teple. Tento zvyk se dodnes udržel v Africe, Asii a Jižní Americe. Proč ale ve vyspělých západních zemích vyvolávají zmínky o společném spaní s dětmi takové diskuse? Podívejme se do historie..

Začneme ve středověku, kdy se začalo formovat pojetí intimity, jak ho známe dnes. Bývalo naprosto běžné, že celá rodina žila v jedné místnosti, takže soukromí téměř neexistovalo. Samostatné ložnice stejně jako stud se začaly objevovat až se vzrůstající životní úrovní. Ale ani tehdy, až snad s výjimkou těch opravdu nejbohatších vrstev, nebyly děti odkládány do vlastních pokojů.

Zásady bezpečnosti společného spánku

  • s dětmi v posteli nemůžete spát, pokud jste pod vlivem drog, alkoholu nebo psychofarmak
  • dítě nenechávejte pevně uvázané v zavinovačce, potřebuje volný pohyb
  • nemějte v posteli velké polštáře
  • na noc si nenechávejte šperky
  • ujistěte se, že dítě nemůže na kraji postele spadnout nebo propadnout do díry mezi postelí a zdí či postelí a přiraženou postýlkou

Průmyslová revoluce 

Zlom přišel až v 19. století s nástupem průmyslové revoluce, kdy se v západních zemích začal důsledně uplatňovat neúprosný diktát rozumu a vědy. Šokující objev bakterií sice pomohl rapidně snížit úmrtnost rodiček i kojenců, ale zároveň vedl k přesvědčení, že každý kontakt může vést k nakažení. A tak se zavinovačky, kočárky a dětské postýlky postupně staly samozřejmou součástí domácností.

Koneckonců děti si musely zvyknout, že se jejich matky potřebují co nejrychleji vrátit do práce. Protože zároveň započal rozpad tradičních třígeneračních rodin, místo příbuzným byly napříště svěřeny jeslím a mateřským školám, kde na nějaké uspávání respektující individuální potřeby dítěte nebyl prostor. Na dětství se zkrátka pohlíželo jako na období, kdy je potomkům nutné vštípit disciplínu a poslušnost. A to čím dříve, tím lépe. Teprve mnohem později se začaly prosazovat názory respektující tělesný i duševní vývoj a potřeby malého človíčka. V této době můžeme pozorovat odklon od přirozené výchovy a péče o děti téměř ve všech oblastech - učení na nočník, učení spánku a režimu, při porodech apod. 

Dvoufázový spánek a žárovka

Svou roli zde sehrál také vynález žárovky. Umělé světlo výrazně nabouralo přirozené spánkové cykly. Do té doby chodili lidé spát mnohem dříve, ale během noci se na jednu až dvě hodiny probudili. 

Dvoufázový spánek se dodnes uchoval u některých přírodních národů či nomádů a v řadě evropských jazyků nalézáme staré výrazy pro označení jeho částí. Dokonce i řada současných stížností na nespavost, kterou se snažíme zahnat pomocí medikamentů, může být jen pozůstatkem tohoto přirozeného spánkového fázování. Nyní se k němu opět řada lidí vědomě navrací a ti, kteří ho zkouší, sdílí své zkušenosti jako velmi pozitivní. 

Řada rodičů se mylně domnívá, že s jejich potomkem není něco v pořádku, když se několikrát za noc budí.

Spánek u dítěte je ale mělčí s kratšími fázemi, protože vychází z přirozených potřeb rostoucího organismu. Pokud ho násilím a s pomocí všemožných ověřených rad upravíme, aby vyhovoval hlavně nám, hrozí, že způsobíme škody na tělesné i duševní úrovni. Každé dítě je jiné a je jen na rodičích, aby vypozorovali, co jejich potomkovi nejvíce prospívá. A aby se mu pak rodiče přizpůsobili a odložili svá očekávání, představy a obrazy o dokonalém spánku. 

Společný spánek

Rhonda Robinson ve svém článku z roku 2016 uvádí, že studie nazvaná „Proč by děti nikdy neměly spát samy: Přezkoumání polemiky společného spaní ve vztahu k Syndromu náhlého úmrtí kojence, spaní v jedné posteli a kojení“ popírá západní mýtus, že děti by nikdy neměly spát v posteli s dospělými. Studie dokazuje to, co intuice bezpočtu matek křičí: mámina náruč je, v podstatě, nejbezpečnějším místem, kde by dítě mělo trávit noc.

A tak se oklikou vracíme k něčemu, co v naší historii bylo naprosto přirozené a běžné. Ke společnému spánku s dětmi v posteli. Děti se cítí v bezpečí, spávají obvykle mnohem klidněji. 

Také se sladí s vaším dechem a jste pro ně živoucím monitorem dechu. Společným spánkem podporujete častý fyzický kontakt a tím kontaktní rodičovství a váš vzájemný vztah plný důvěry a bezpečí. A v neposlední řadě je kojení v leže velmi pohodlné: nevstáváte, jen vytáhnete z noční košilky prso a můžete spát dál.

Podobné články

fitMAMI ®

Spolupracujeme s fitMAMI ®

Děti v pohybu aneb sportem ku zdraví

Dětská obezita není v dnešní době ojedinělá. Ve většině případů je příznakem nedostatku pohybu. Absence pohybové aktivity v pozdějším věku přináší další zdravotní problémy – křivení páteře, oslabené zádové a břišní svaly, špatné držení těla. Celý článek

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Píše MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Vaše nejčastější otázky a odpovědi týkající se neplodnosti. 1.část

Co je to neplodnost? O miminko se již pokoušíme déle než rok. Mám nejprve kontaktovat svého gynekologa nebo rovnou navštívit kliniku asistované reprodukce? Musíme být s partnerem v manželském svazku, pokud chceme podstoupit IVF? Kdy a kdo mě informuje o tom, Celý článek

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Manipulace skrytá v pochvale. Je dobré chválit za každou cenu?

V poslední době jsem si víc, než kdy jindy uvědomila, že děti nejsou hloupé. Zrcadlo mi nastavily děti kolem mě, úplně stejné děti, jaké máte kolem sebe vy. O nic víc chytřejší nebo vyspělejší. A právě tyto děti mi ukázaly, že je důležité chválit upřímně. Celý článek

Komentáře

MH Martina Hrochova napsal(a)

Souhlasim, kazde dite je jine a ma jine potreby. Stejne tak rodice. A ja se potrebuju aspon trochu vyspat, abych pres den neusinala na zemi mezi legem (true story). Dite spi bud se mnou nebo s muzem, ale od devateho mesice uz v noci kojim 1x. Prvnich par dni si malyho vzal muz, aby nocnimu cucani odvykl. Plakal a dobre mi to nedelalo, ale v naruci houpajiciho taty se uklidnil a odnaucil probouzet, co hodinu a pul. Navic ja se po dlouhe dobe trochu vyspala a ma to pozitivni vliv na celou rodinu. Nevyspana mama = mama, co neni v pohode a selhavaji ji nervy. Nocni kojeni behem meho spanku nikdy neslo, musim mu prs pridrzovat, sam si ho nenajde ( jau, to byly cucfleky, jak se pokousel sam prisat a minul bradavku). Spime na matraci na zemi. Dite je divoke a z postele uz spadlo.

AB Alena Bryjová napsal(a)

Náš malý (nyní 2,5roku ) s námi spí stále v posteli. Spí tam od svých 8 měsíců kdy mu začali růst zuby a 15krát za noc ho vytahovat a dávat do postýlky mě fakt nebavilo. Sice nebyl kojený, ale i tak potřeboval pochovat, přitulit se atd. Zatím ani neuvažuju, že bych mu dala svou postel :-D Mě to takto vyhovuje, má občas zlé sny tak se ke mě přitulí. A malá (4 měsíce) je zatím v postýlce, ale jakmile bude chtít k nám nevidím v tom problém.