Z mého okolí se rodiče řídí pravidlem, nejdřív státní školka, a když dítě nevezmou, volí školku soukromou. Soukromé mateřské školy jsou pro mnohé rodiče finančně nedostupné, ale pozor nikde není pravidlo, že když platím, musím dostat lepší služby. Jaké školky jsou a na co si dát při výběru pozor?
I přes veškerou snahu stálého navyšování kapacit státních mateřských škol se některé děti do státních školek nedostanou. A zde stojí rodiče před rozhodnutím, kam své dítě nejlépe umístit.
Ať tak nebo jinak, pro rodiče, kteří chtějí své dítě rovnou umístit do soukromé školy z důvodu specializace nebo pro rodiče, kterým dítě nepřijmou do státní školky, přinášíme pár rad, na co se zaměřit při výběru.
Další dělení mateřských škol je dle jejich zaměření, tedy především formy výuky a přístupu k dětem :-). Nejčastěji najdeme mateřské školy jazykové, Montessori, lesní školky nebo eko školky.
Základní předpoklad je, aby dítě bylo spokojeno. Musí mít řád a neustálý a zodpovědný dozor v odpovídajícím prostředí. Ať už se jedná o soukromou či státní mateřskou školu.
Při návštěvě školky si všímejte prostředí (dětských toalet, místa na spaní, herny, zahrady atd.), ptejte se na počet učitelů – k malým dětem min. do roka a půl by měl být přidělen zvlášť učitel, 1 učitel na 2 takto malé děti, plus učitel k dětem starším. Důležitý může být i věkový rozdíl mezi dětmi, dále jsou to aktivity, které školka pořádá, kroužky atd. Ptejte se na vše, co vás napadne – co je v ceně školného, kdy nejpozději dorazit do školky, jak se řeší dlouhodobější nepřítomnost atd.
Co v soukromé školce oceníte je maximální vstřícnost vůči potřebám rodičů, soukromé školky přijímají děti během celého roku. Soukromé školky fungují i o letních prázdninách. Je jedno, kde máte trvalé bydliště.
Děti mají individuální přístup (je zde menší počet dětí na jednoho učitele), přirozené prostředí (děti nejsou stratifikovány do tříd podle věku, tím i dochází k rozvoji smyslu pro spolupráci, starší pomáhají mladším atd.). Soukromé školky většinou přijímají i děti se specifickými potřebami, např. hyperaktivní, nosící pleny, děti, které nemusí po obědě spát atd.
