Tablete nezlob se
Z vlastní praxe, ať již rodičovské nebo z autorských čtení ve školách, ale i z hor, kam s dětmi pravidelně jezdím, zjišťuji, jak pravděpodobně jiná bude společnost za pár let. Navazování kontaktů přímo už není tak nezbytně nutné, odpovídání na otázky dětí často také ne.
Skoro vše lze vyhledat na Internetu, lze si tam hrát, číst, povídat si s někým, koho si v daný okamžik vyberu k oslovení např. přes sociální sítě atd.. Když mě to přestane bavit, tak notebook zkrátka sklapnu a telefon vypnu… Je to vlastně úžasné nebo není?
Kam zmizelo dětské dupání po chodbách horských chalup? Jak to, že i to „nejzlobivější“ dítě nehnutě sedí a bez dechu sleduje pro rodiče často nepochopitelnou hru na tabletu či počítači? Co je na tom tak poutavého? Tak přitažlivého? Možná právě to, že proti nám nesedí člověk, tak je to možná o něco jednoduší, protože počítač, ale i tablet se tváří stále stejně a nikdy neřekne: „Mě už to nebaví, končím!“
Naopak, nekončí nikdy, lze se vrátit kdykoli a úrovně her jsou stále atraktivnější. Je to jistě i touha zvyšovaná zákazy rodičů, kteří mají najednou i trochu času pro sebe, avšak pociťují, tak jako já, že zároveň není vhodné být, od nízkého věku trvale online.
Technologie ani čas nezastavíme, nejsem proti…, ale je fajn běhat někdy venku, číst klasické knížky, občas se „poprat“ a vyrovnat s prohrou, kterou umožňují hry společenské. Hry, které nás trochu připravují na život, tak tablete, nezlob se…
