Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Tchyně štve manžela proti mně, jsem z toho zoufalá

Datum přidání: 21. 10. 2017

Můj vztah s tchyní nebyl nikdy ideální, ale co máme s manželem děti, je to ještě mnohem horší. Ať dělám, co dělám, všechno je špatně a naše manželství je tím čím dál víc poznamenané. Už nevím, co dělat, chci o jeho záchranu bojovat, ale zdá se mi, že jsem na to sama.

Za manžela jsem vdaná čtyři roky, předtím jsme spolu dva chodili. Poznali jsme se přes práci, byla jsem recepční v hotelu, do kterého nastoupil jako nový manažer. Myslím, že tchyně to vidí jasně: zlatokopka, která čekala na první „dobrou partii“ a už se jí nepustila.

Přitom to bylo právě naopak – můj muž se mi nejdřív ani moc nelíbil a musel mě doslova uhánět, než jsem kývla na první schůzku, zamilovávala jsem se postupně. Svou matku mi poprvé představil asi po půl roce, když už to mezi námi bylo vážné, a příliš jsme si do oka nepadly. Připadala mi odměřená, afektovaná, jen pracně jsme u oběda v restauraci, kam jsme ji pozvali, hledaly společná témata k hovoru.

Milan ji pak omlouval tím, že je po rozvodu trochu zahořklá a neumí se moc radovat ze života. A že si k sobě určitě najdeme cestu, až se budeme znát déle a ona mě začne považovat za opravdu „vážnou známost“.

Pravdou je, že svatbu jsme si v podstatě celou zařídili sami, tchyně dávala okatě najevo, že jí se to netýká a že s ní vlastně moc nesouhlasí. Ale tehdy nám to bylo jedno, my dva si byli jistí, navíc už jsem byla těhotná a do toho jsme začali stavět dům.

Vztah nezlepšilo ani narození dcery

Když se nám narodila dcera Adélka, myslela jsem, že to můj vztah s tchyní zlepší, která babička by neroztála z vnoučátka. Jenže nastal pravý opak. Tchyně sice vnučku miluje, ale v podstatě ji začala využívat jako zbraň proti mně a vhodnou záminku k neustálé kritice. A totéž se opakuje i s Michálkem, který se nám narodil před rokem.

Mně osobně to nejdřív tolik netrápilo, měla jsem svých starostí dost a pořád si opakovala, že prostě budu milá, slušná, nebudu se s nikým dohadovat a ono si to časem prostě sedne. Že rodina jsem já, Milan a naše děti a ne tchyně. Jenže takhle jsem to viděla já, ne můj muž.

Matka za ním pořád chodila a na něco si stěžovala. Že jí nechci půjčovat vnoučátka. Pak najednou že jí je cpu pořád a ona je úplně vyčerpaná, co jsem to za matku, že se nestarám o vlastní děti? Pokaždé si fakta překroutí tak, abych z toho vyšla jako ta nejhorší na světě.

Manžel měl nejdřív dost práce se stavbou domu, tak nad vším mával rukou, ale když jsme se nastěhovali do svého a mohli si trochu vydechnout, najednou začal matce naslouchat. Tchyně u nás je pečená vařená, navenek proto, že přichází za vnoučaty, ve skutečnosti nás ale chodí rozeštvávat.

Už když se blíží, svírá se mi žaludek a čekám, co zas bude. Stačí jí jakákoli záminka, aby vyvolala nějakou rozepři, a klidně si ji i vymyslím. Muž se třeba pochlubí nějakou novinkou v domě a ona s kamennou tváří řekne: „No nevím, Hana určitě řekne, že ta zelená se sem nehodí.“

Já se podivím, jak na to přišla, a ona nevinně dodá, že přece nemám ráda zelenou. Nebo si to spletla? Je to celé vymyšlené, já to můžu na místě popřít, je to úplný nesmysl, ale manžela i taková drobnost naštve a celé to pak nabobtná do obřích rozměrů a absurdních nedorozumění.

Naše spory s manželem gradují

Začali jsme se postupně čím dál víc hádat, a tak poslední půl rok naše spory gradují. Střízlivým pohledem vlastně nejde o tak zásadní věci, spíš je to neustálé řešení něčeho a podle mě to prostě všechno rozdmýchává tchyně, která nás štve proti sobě. Bohužel si to uvědomuju jen já, můj muž to naprosto odmítá.

Tvrdí, že si všechno vymýšlím a snažím se na jeho matku hodit všechny svoje problémy a chyby, abych byla ta, která za nic nemůže. Vím, že jsem s ním měla svoje neshody s tchyní začít řešit hned, když začaly, tehdy by mi ještě naslouchal a mohli jsme to řešit hned. Nechtěla jsem ale vyvolávat konflikty, tak jsem mlčela, a teď už to došlo moc daleko, takže mi muž nevěří.

Už nevím, jak to řešit. Zkoušela jsem si i s tchyní promluvit mezi čtyřma očima, ale ona se tváří, že vůbec nechápe, o čem mluvím. Že si taky jen něco namlouvám a ona prostě jen říká, co si myslí. Moc dobře ví, co dělá! Přesto už mám občas stavy, kdy řeším, jestli nejsem prostě jen přecitlivělá a příliš vztahovačná. V každém případě je ale můj vztah s manželem dost v krizi a tchyně na tom má lví podíl, to mi nikdo nevymluví.

Hana, 35 let

Podobné články

Slunce, bodnutí hmyzem, ovoce – děti a alergie

Letní měsíce jsou spjaty nejen se zábavou, ale bohužel i s nepříjemnými zážitky, které naše děti mohou potkat na každém kroku. Nechtěné a život komplikující zkušenosti přináší alergické reakce na mnohé podněty. Celý článek

„Děti obvykle vědí mnohem více, než se dospělí v jejich okolí domnívají,“ říká v rozhovoru o paliativní péči dětská psycholožka

Když se řekne dětská paliativní péče, většina z nás si vybaví péči v závěru života. U dětí však zahrnuje kromě komplexní péče o fyzickou, psychickou a spirituální dimenzi nemocného dítěte také podporu rodiny. Celý článek

Na co nezapomenout po návratu z porodnice domů

Vaše miminko je na světě a vy už se nemůžete dočkat, až vás pustí z porodnice domů, kde je vše připravené. Ačkoli se vaše pozornost bude točit hlavně kolem děťátka, důležité je nezapomenout vyřídit nutné úkony, které jsou s narozením dítěte spojené. Celý článek

Komentáře

I I.S. napsal(a)

Po přečtení tohoto článku, a především posledního odstavce vidím přesně svoji situaci, u nás to samé, jakmile si člověk chce pohovořit, dělá, že se jí to netýká a nechce o tom mluvit. Celkově nikdo z nich na rovinu při dotazu, proč se to děje, ani neodpoví, takže rady v různých článcích, že si máme všichni promluvit a chápat tchýni jsou k ničemu, alespoň dle mého názoru, protože ony se NIKDY nezmění a chovat se budou pořád stejně, hezký den!