Vánoční příběh šéfinspektora Šupinky aneb Případ ze dna

Datum přidání: 23. 12. 2013

Píše Hana Markalousová

Vánoční příběh šéfinspektora Šupinky aneb Případ ze dna

Vánoční příběh šéfinspektora Šupinky aneb Případ ze dna

„U sta šupinek, co budeme dělat?“ vykřikla slečna Štička, když otevřela vánoční truhlici a ta byla dočista prázdná. „Všechny třpytky jsou pryč!“

Do adventu zbývala už jen jedna vločka. Všechny ryby ve Světě čekaly, až dopadne na ledem pokrytou hladinu, aby se otevřela zlatá truhlice, do které ryby celý rok střádají třpytky z rybářských háčků. Je to taková jejich hra, kterou je zlobí, ale nedělají to jen z marnivosti, sbírají třpytky, aby si s nimi ozdobily vánoční strom. Když se ale truhlice otevřela tentokrát, byla prázdná. Všechny ryby se splovaly k truhle, ale nezjistily nic jiného, než co slečna Štička již konstatovala.„Zavolejte detektiva, ať to vyšetří“ začalo se nést davem. No jo, ale mladý konstábl Karas odplul za příbuznými do Rakous a jiného detektiva ve Světě nebylo. Až na starého kapřího detektiva, který už byl ve výslužbě – ale jednou detektiv, navždy detektiv, a tak se tedy rozhodlo, že se k případu povolá detektiv šéfinspektor Šupinka.


Detektiv šéfinspektor Šupinka byl už starý třeboňský kapr, sedával celé dny ve svém houpacím křesle, bafal ze své dýmky a četl příběhy Sherlocka Hrouzka. Párkrát se mu takhle při detektivce zastesklo po službě a po nějakém tom případu, ale vždy si povzdychl, že Svět teď patří mladým a on už nemá ten správný detektivní čuch.

„Šupinko, jsi doma?“ ozvalo se zároveň se zaklepáním na dveře kapřího domečku. „Ba že jo, kde bych byl.“ zabručel Šupinka, kterého klepání vytrhlo od Studie v bahně, a šel otevřít. „Aby do vás sumec šťouch, co se děje, že vás je tu celé hejno?“ zeptal se Šupinka, když za dveřmi uviděl ten zástup.„Vykradli truhlici, musíš to vyšetřit!“ „Ale co vás nemá, přátelé, víte, že jsem dávno na penzi, ať to vyšetří mladý Karas, kdepak já, mé pátrání by stejně stálo za zlámanou šupinu.“ „Ale Šupinko, ten případ je jako vám šitý na míru, ten je váš.“

Detektiv šéfinspektor Šupinka nejdříve váhal, vymlouval se na revma v ploutvi, a že pátrání počká, než se vrátí Karas, ale v koutku kapří duše věděl, že důkazy můžou odplout jako voda, a tak vzal svůj starý zápisník, omotal si šálu kolem krku, aby se venku nenastydl, a nechal si přivolat štičí drožku.

Na místě činu se dal hned do práce, sejmul otisky, vše si řádně zaznamenal a jak se tak vžíval do své detektivní práce, rázem zapomněl, že má bolavé ploutve, že venku sněží a už by ani tu šálu nepotřeboval, nebýt toho, že už bylo veku pozdě večer a byla opravdová zima. Tak moc se zabral do milovaného pátrání.

Co všechno Šupinka na místě činu zjistil? Inu, truhlice byla na svém místě, ale bezpečnostní zámek, ke kterému jsou tři klíče a každý má jiný zastupitel rybí rady, nebyl poškozen. Šupinka sice sejmul hodně otisků, ale nemohl je použít jako důkaz, protože celý rok se u truhly schází tolik ryb, aby odevzdaly nasbírané třpytky, že se nedalo určit, zda jsou otisky z doby zločinu nebo starší. Proto Šupinka řádně ohledal místo činu a jeho blízké okolí a měl štěstí! V nedaleké uličce nalezl jednu třpytku a o kousek dál další, třpytky ho vedly celým městem až … tuhle žbluňklo, támhle škráblo, někdo zakřičel „Tahej!“ a Šupinka byl i s celým případem v síti.

„Herdek sumec, co teď!“ bědoval Šupinka, když se vezl v kádi. „Co jen se mnou bude? A s celým případem? A se stromečkem? A s Vánoci?“ Skoro by se dalo říct, že detektiv šéfinspektor začal propadat panice. Ale co vás nemyje. Šupinka nebyl zbrklý, za svá léta ve službě věděl, že se to nevyplácí, a raději znovu vše promyslel.

„Je to divné, moc moc divné“ žbrblal si pod fousy Šupinka. „Ti tři, co mají od truhlice klíč, tak jeden je pryč, druhý už týden leží v peřinách a ten třetí se mnou bafal včera dýmku a hrál rybí mariáš.“ A jak to tak Šupinka všechno promýšlel, ani si nevšiml, že se v kádi veze na náměstí.

Už to vypadalo, že detektiv šéfinspektor Šupinka skončí svou kariéru u někoho na talíři, ale věc se měla tak. Šupinku si koupil domů Vendelín Udička se svým tatínkem, když byli ráno na trhu. Šupinka nemohl mít více štěstí, Vendelín je totiž tuze hodný a zvědavý kluk, a tak když se spolu koupali ve vaně a hráli si na potápěče, vyslechl si malý Udička Šupinkův příběh. Poprosil pak rodiče a společně poslali Šupinku zpátky do Světa. Detektiv Šupinka tak vyvázl jen o sumčí fousek. Když se ale vrátil do rybníka a tedy i zpátky do hry, pokračoval neohroženě ve svém pátrání – inu – jednou detektiv, navždy detektiv.

Prorejdil celé dno, ale nic nenašel, stopy už vychladly. „Krindepulec,“ zanadával si detektiv, „jsem já to ale jikernáč, nechám se chytit a ani případ nevyřeším.“ Zdálo se, že všechny ryby ve Světě budou mít zkažené Vánoce, když v tom Šupinku něco napadlo.

Doplul rychle zpátky k truhlici a znovu ji prohlédl. „Však já vám ukážu zač je toho ploutev!“ smál se Šupinka, případ byl totiž vyřešen.  Šupinka si dal jedna a jedna dohromady a rázem vše bylo jasné jako rybí tuk. Ryby chtěly Šupinku rozveselit a dopřát mu ještě jedno pátrání, a tak truhlici sami otevřely, třpytky schovaly, a pak předstíraly, že ji někdo vykradl, nedaly však pozor, když třpytky ukládaly a par jich vytrousily cestou ke starostovi domů. Truhlice poškozena nebyla, otisků bylo na truhlici jako vždy, a jak se strejček Lín u mariáše vyptával na staré případy, to bylo taky tuze nápadné. Jiné logické řešení případu nebylo, leda by ta fintilka Slunka, ale to by nikdy neudělala. Případ byl tedy vyřešen, stačilo už jen o tom dát vědět celému Světu, ale protože detektiv šéfinspektor Šupinka věděl, že to mělo být pro něj překvapení a vlastně dárek, vymyslel i on překvapení pro ostatní ryby.

Když šel starosta spát, využil Šupinka svého detektivního umu, a tajně si otevřel dveře od starostovy pracovny, vklouzl dovnitř, vzal třpytky, o kterých již dobře věděl, že tam budou, a ozdobil vánoční jedli na Náměstí bratří Kaprů. Ze zbylých třpytek vyrobil nápis Veselé Vánoce a šel poklidně spát, ale už se těšil na ráno, až všechny ryby roztáhnou žábry, protáhnou ploutve, promnou oči a uvidí výzdobu, kterou jinde ve světě nemají.

Podobné články

Kojenecká kolika, strašák nejmenších... Proč miminka trápí a jak na ni?

Plynatost, lidově nazývaná „prdíky“, je jednou z nejčastějších příčin pláče miminka. Postihuje až 40 % kojenců zhruba do 4. měsíce věku dítěte. Můžeme miminkům pomoci ulevit? Co je vhodné jíst, když maminka kojí a jak je to s UM? Celý článek

Darujte dětem hračky, které je budou bavit. Jejich nadšení uvidíte i uslyšíte

Kdo z nás by si nepřál zdánlivou maličkost, a to, aby měly jeho děti, vnoučata… radost z dárku, který jim chceme dát. Děti dostávají dárky, zvláště pak hračky, velmi rády, my dospělí však řešíme nelehkou věc – co vybrat, aby děti hračka zaujala, bavila a Celý článek

Když se dítě chová jako spratek aneb kde děláme chyby

Každý z nás je jiný a je potřeba druhé lidi respektovat i přes jejich odlišnosti, některé věci by se však dít neměly. Zvlášť u dětí jsme ochotni tolerovat spoustu výstřelků s omluvným konstatováním, že jsou ještě malé a vyrostou z toho. Celý článek

Komentáře