Ve dvou letech ještě nemluví, je to problém?

Datum přidání: 8. 12. 2015

Píše Mgr. Gabriela Solná

Kdy je čas se poradit s odborníkem a jaké máme možnosti? Pokud dítě ve dvou letech ještě nemluví, většinou se to přejde mávnutím ruky: „Vždyť tatínek taky ještě ve dvou nemluvil a naučil se to!“ Dokonce i mnoho lékařů rodiče uklidní tím, že dítě má ještě čas a situaci začínají řešit mnohem později, až když je dítěti tři a více let, kdy ho pošlou na vyšetření ke klinickému logopedovi. U nás je to běžná praxe, ale v jiných zemích, jako například ve Francii, se s logopedií začíná již mnohem dříve.

Co může opoždění řeči signalizovat?

Začněme u té nejlepší varianty, což je to, že se jedná o opoždění řeči, které dítě i bez intervence časem dožene. Jde o situaci, kdy dítě řeči dobře rozumí, nemá potíže v žádné další oblasti svého vývoje  (myšlení, motorice apod.) a má tendenci hovořit, ale pomocí slov mu to nejde.  Vývoj probíhá jako u ostatních dětí, jen se opožďuje.  Dítě se se svými vrstevníky srovnává nejpozději kolem 3-3,5 let.

Opoždění řeči může ale také signalizovat i skryté postižení dítěte, a proto je dobré opožděný vývoj řeči nepodceňovat. Většina poruch, které se v tomto věku projeví, jsou lehčího charakteru, přesto jejich rané odhalení je důležité, neboť nám dává možnost včasné intervence.

Porucha sluchu

Může se například jednat o lehkou poruchu sluchu. Sluch si maminka doma může otestovat docela jednoduše orientační zkouškou, jak jí dítě reaguje na hlasitá slova, když ji nevidí, popř. na šepot. Dítě by mělo slyšet šeptané slovo až na 6 metrů dobře. Samozřejmě, musí slovo znát a maminka si musí být jistá, že ji dítě vnímá a nezabývá se něčím jiným (hračkou, sourozencem..). Takovýto domácí test je jen orientační, ale pokud se bude zdát, že dítko hůře slyší, je lepší se poradit s dětským lékařem a prověřit to.

Poruchy vývoje řeči a poruchy učení

Existují také opoždění, která jsou v rodině dědičná.  Maminky pak říkají: „No jo, když on manžel taky začal mluvit až po třetím roce a jeho bratr taky a totéž tatínek.“ Nemusí jít o těžkou poruchu, ale při zvýšené pozornosti se zjistí, že tatínek měl potíže ve škole i se čtením a psaním a najdou se další obtíže, které zdánlivě s opožděním řeči nesouvisí.  V těchto případech se může jednat už o poruchu vývoje řeči, která se projevuje často až do dospělosti, například  nesprávnou výslovností sykavek, měkčení (di,ti,ni) nebo dyslexií, dysgrafií, horšími komunikačními schopnostmi – jako je horší vyjadřování, komolení delších slov apod.

Lehké mentální postižení

Také lehké mentální postižení se může ve výjimečných případech objevit později. Zde často dochází k opoždění v dalších oblastech jako například v rozvoji motoriky (děti později sedí, chodí apod.). Většina pediatrů tyto odchylky ve vývoji pečlivě sleduje a děti jsou pak zpravidla v péči neurologů a dětských psychologů.

Jiné důvody

Důvodů, díky kterým se řeč opozdí, je více. Může k nim patřit také zanedbávání dítěte v rodině, nedostatek podnětů nebo psychický stres způsobený neutěšenou situací v rodině a další aspekty.

Jaké máme možnosti

Kolem druhého roku toho moc opravdu není. Většinou paní doktorka řekne, že je na mluvení ještě čas a dítko se určitě rozmluví. To se může stát a nemusí. K logopedovi se děti dostanou nejčastěji až kolem  3-4 roku, dříve je to spíše výjimečné, i když v cizině jak jsme již zmiňovali, je tomu jinak.  Na klasickou terapii bývají děti ještě hodně malé, málo spolupracují a i efektivita je mnohdy malá. Tak co tedy? Nejdříve je dobré určitě vyloučit ony další těžší postižení. Alespoň poruchu sluchu a mentální postižení. Pak máme ještě jednu možnost, která se k nám dostala asi před třemi lety, i když ve světě se používá již více než 20 let. Je to znaková řeč pro miminka a batolátka nazývaná také Baby Signs (http://www.babysigns.cz/).

Tento konkrétní program byl testován u  dětí s opožděným vývoje řeči Catherine Brownovou v USA a jeho výsledky byly překvapivé. Ze třech skupin dětí, které zaostávaly ve vývoji řeči, se jedna skupina věnovala znakování, druhá skupina byla vystavena častější verbální komunikaci a třetí skupina sloužila jako srovnávací. Během osmiměsíční studie se prokázalo, že děti, které znakovaly, v průměru po čtyřech měsících za svými vrstevníky v oblasti slovní zásoby již nijak významně nezaostávaly. Obě další skupiny prokazovaly nadále opoždění.

Co je to znakování?

Já sama jsem tuto metodu objevila, když se mi  narodila dvojčata. Začala jsem se o ni více zajímat a zúčastnila se semináře pro rodiče programu Baby Signs. Své děti jsem pak začala kolem 12 měsíce učit znaky a moc se mi znakování s nimi osvědčilo. Program nabízí několik přínosů a může sloužit i jako prevence opoždění řeči. Mezi nejdůležitější přínosy považuji jeho pozitivní vliv na psychiku dítěte – snižuje frustraci a vztekání dětí, urychluje vývoj řeči a také dává impulz k intelektuálnímu rozvoji.

Metoda vychází z přirozených gest a znaků, které v podstatě jen rozvíjí a nadále podporuje učením nových. Pracuje postupně až  se 100 znaky, které si nadále rodiče upravují dle vlastních potřeb, tak jak jim vyhovují a nezřídka si vymýšlejí i další. Učení i používání znaků je velmi jednoduché a snadno zvládnutelné jak pro batolátko, tak i pro jeho rodiče. Je to navíc zábava i způsob, jak si vytvořit větší pouto a cestu k porozumění. A to nejen u dětí, které jsou opožděným vývojem řeči ohroženy.

Neohrozí řeč?

Obava, že by se díky znakování vývoj řeči zastavil nebo nějak omezil je poměrně častá. Výzkum však prokázal pravý opak. Znakující děti v průměru začínají hovořit dříve a používají širší slovní zásobu než děti, které neznakují. Když dáte dítěti zakusit pocit, že něco může sdělit samo, velmi ho to motivuje v rozvoji komunikace. Děti se pak chopí příležitosti a učení nových znaků jde samo a k nim se postupně nabaluje jako cukrová vata i používání dalších zvuků a pak slabik a slov. Navíc, když se děti naučí užívat nové zvuky, slabiky či slova, zjistí, že je to mnohem jednoduší než používat ruce a hlídat, zda jej maminka vidí, takže zcela přirozeně přechází na verbální komunikaci hned, jak jí jsou schopné.

Není důležité, kdy začne dítě mluvit, ale kdy začne komunikovat

U dětí s opožděným vývojem řeči to platí dvojnásob. Tím, že dítěti, které z nějakých důvodů ne a ne mluvit, dáte nástroj ke komunikaci, tak eliminujete dobu stagnace řečového vývoje. Když dítě ve dvou letech začne ukazovat – znaky „ještě“ + „mléko“ začne si i v mozku vytvářet komunikační vzorce. Pro tuto chvíli je úplně jedno, že neřeklo „etě brm“ nebo „ještě mléko “. Má to stejnou hodnotu. Dítě komunikuje, rozvíjí se mu i myšlení. Nepociťuje  frustraci z toho, že něco chce a neumí to říct a nikdo ho nechápe. Pokud neumí znakovat, nemá možnost, jak se vyjádřit a vlastně zbytečně třeba 1-1,5 roku stojí téměř na místě.

Zkušenosti maminek

V mé klinické praxi se  na mě obrátilo několik maminek, jejichž děti ještě ve 2 letech vůbec nezačaly komunikovat nebo komunikovaly jen velmi omezeně. Absolvovaly seminář pro rodiče a začaly učit své děti znaky. Zpětně mi všechny potvrdily, že znaky začaly jejich děti brzy používat. Většinou se jednalo o znaky zvířátek nebo oblíbených hraček. Zajímavé bylo, že praktické znaky, kvůli kterým většina maminek začíná se znakováním jako jsou znaky „jíst“ a „pít“, děti užívaly relativně málo. Mnohem více měly děti zájem komunikovat o věcech, které je zaujaly, než o svých potřebách. Během jednoho roku se pak naučily skládat znaky do krátkých vět a používat slova. Koncem třetího roku převažovaly v jejich komunikaci slova a krátké věty, které občas doplňovaly znaky. Tyto děti pak přešly do logopedické péče a já jsem přesvědčená, že kdyby neznakovaly, stav jejich řeči by byl výrazně horší.

Závěrem

Tato metoda je u nás v širším měřítku docela v počátcích. Primárně vznikla pro normálně se vyvíjející děti, které díky ní mohou  začít komunikovat již v době, kdy to řečí ještě nezvládnou – třeba už kolem jednoho roku.

Jako logoped bych uvítala, aby se tato metoda dostala do širšího povědomí a našla využití nejen u zdravých dětí, ale třeba i u dětí s opožděným vývojem řeči. Je pak velká pravděpodobnost, že se řeč rychleji upraví nebo se alespoň zmírní další navazující obtíže, které ze stagnace řeči vyplývají. Přála bych si, aby si rodiče uvědomili, že kromě pěkných zážitků, kterých je se znakováním mnoho, mohou třeba předejít potížím, které měli sami.

Podobné články

Píše Michaela Kratochvílová

Jak vybrat dětské zábrany a na co si dát pozor?

Děti jsou radost, ale v momentě, kdy se začnou objevovat svět a nezůstanou na jednom místě, musíte myslet i na bezpečností prvky, které vaše dítka ochrání před každodenními nástrahami. Zábrany jsou praktickým pomocníkem. A zachránily už nejeden karambol. Celý článek

Miminko pláče a je neklidné. 3 tipy, jak uklidnit a utišit miminko

Všichni rodiče, kteří se těší z narození potomka si přejí, aby bylo zdravé, prospívalo, bylo spokojené, dostatečně spalo a nic mu nechybělo. Někdy se ale stává, že je novorozeně neklidné a jsme nuceni přemýšlet, čím to je a jak mu pomoci. Vyloučíme-li bolesti Celý článek

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Jak hnout s umanutým dítětem? Klidný a vstřícný krok udělá více než křik

Zásek dítěte umí přijít přesně v tu nejnevhodnější chvíli. Spěcháte do školky, abyste nepřišli po uzamčení, chcete stihnout autobus, potřebujete být včas v práci... Ale dětská hlavička si zrovna něco usmyslí, a tak si nebude obouvat boty, zrovna teď ho... Celý článek

Komentáře

M mia napsal(a)

Dobrý den ráda bych slyšela Váš názor na naši situaci. Múj přítel má syna. Nedávno oslavil 2 roky. Chlapečka vychovává jeho matka. Bydlí od nás asi 120 km tedy přítel jako otec nevidí syna tak často jako bychom si přáli. Většinou si jej bereme jednou za měsíc a pul na jeden týden v kuse. Problém je v tom, že chlapec nám přijde dosti opožděný. Nevím jestli je to pouze náš dojem, ale aby ve dvou letech řekl pouze mama, tata, pa pa, mi přijde tedy dosti málo.Malo kdy se stane, že chvíli začne jako by žvatlat jako to dělávají menší děti ale to je vše. Neumí poznat zvířátka na obrázku a už vúbec nedokáže zopakovat po nás zvířecí zvuky. To si myslím, že většinou dětí umí ještě před prvním rokem. Dítě si nedokáže ani hrát at už samostatně nebo s námi. Nic ho nebaví, nic ho nezajímá vydrží u všeho třeba 2 minuty a jde se procházet po bytě. Nedokáže si sednout na proti Vám a poslat autíčko. Když se ho na něco zeptám nedokáže odpovědět ano, ne ale vydá ze sebe pouze něco jako hm. Při jídle se nedokáže sám najíst lžičkou ani neví jak ji držet. Takže tam není vidět ani nějaká snaha. Nějaký náznak. Když se ráno probudí tak sedí v postýlce až pro něj někdo přijde. Nezavolá nezabrečí aby se na sebe upozornil, že je vzhuru. Jednoduše sedí a čeká. Ve dvou letech stále nosí pleny což bych i pochopila kdyby si občas sedl na nočník. A chvilku tam seděl. My máme u nás nočník stále u nachystaný tak aby na něj malej viděl že si jej muže kdykoli sam vzít sednout si a třeba na něm alespon chvilku posedět ale ani to se bohužel neděje. A když jen vyslovím slovo nočník a a řeknu at jej donese tak začne hned hystericky křičet. Matka nám tvrdí že se dítěti věnuje, ale bohužel víme, že to tak není. Když je u matky tak sedí pouze u televize. Matka si s ním nepovídá, nezpívá, nemaluje. Omlouvám se za takový dlouhy dotaz, ale chtěla bych vědět zda by se mohlo jednat o nějakou poruchu dítěte nebo to spíše vypadá na zanedbání výchovy dítěte. Možná to moc dramatizuji ale mě se to nezdá být moc normální. Děkuji za Váš čas.

Redakce Proděti.cz Redakce Proděti.cz napsal(a)

S největší pravděpodobností dítěti chybí stimulace... píšete zcela správně, co by dítě mělo umět... Ve dvou letech si nemusí hrát ještě samo, to umí málokteré dítě, ale hraje si s dospělými, říká jednoduché věty, zkouší se nočník. Pokud dítě sedí u televize, je to pasivní, je potřeba stimulace ze strany rodičů. I když třeba občas sedí u televize, tak jen chvilku a komentovat to, co se děje v televizi. Zpívání, čtení říkánek, společné hraní si s autíčky, vláčky, mašinkami, zvířátky- to vše patří do výchovy 2letého dítěte. Spíše bych tuto situaci popsala dětské lékařce, která má dítě ve své péči, jestli by na maminku nezapůsobila a trošku ji nevysvětlila, co dítě potřebuje. Na logopedii si myslím, že je ve dvou letech příliš brzo, ale to je můj názor a dění z praxe, jinak to nechám na Vás. Přeji hezký večer! Hana Hutlová st.

Mgr. Eva Kolesová - logoped Mgr. Eva Kolesová - logoped napsal(a)

Dobrý den, stále častěji se setkáváme s dětmi, které nemluví adekvátně vůči svému věku. Ve dvou letech by dítě mělo mluvit v jednoduchých dvouslovných větách (např. Mama pá. Táta tam. Tady auto., apod.) Dále by v rámci zdravého vývoje řeči mělo rozumět jednoduchým pokynům, mělo by mít chuť se dorozumět verbálně i gestikulací a mimikou. Když se toto neděje, jedná se o tzv. Opožděný vývoj řeč (OVŘ). Ten vzniká na základě různých příčin. Mezi nejčastější patří rizikový průběh těhotenství, rizikové porody, závažná onemocnění dítěte, dědičnost. Slabé sociální prostředí, opomíjení dítěte (nevěnování se dítěti....jakkoliv to nazveme)může být samozřejmě také příčinou toho, proč je řeč opožděna. Podle Vaše popisu předpokládám, že se u chlapečka známky opožděného vývoje řeči projevují. Chybějící žvatlání, pasivita v chování, malá potřeba se dorozumět a navázat kontakt svědčí o tom, že se psychomotorický vývoj vyvíjí pomalým tempem. Co je toho příčinou nemohou bohužel soudit, protože neznám celkovou anamnézu dítěte. To, co je nyní s dítětem potřeba dělat je, především rozvoj jemné a hrubé motoriky (skákání, běhání, jízda na odrážedle, lezení a klouzání na hřišti, apod.), nácvik jemné motoriky ve smyslu samoobsluhy (oblékání velkých kusů oblečení, samostané jezení lžící), dále manipulace s malými předměty, stavění komínu z kostek, hra s jednoduchými puzzle, kostkami, nejlépe dřevěnými hračkami (vkládání kostek nebo obrázků podle tvarů, barev, apod.). Kromě rozvoje jemné motoriky je samozřejmě také potřeba rozvíjet porozumění a řeč. Ideální jedítěti hodně zpívat, říkat jednoduché říkanky doprovázené pohybem, zkoušet dítě zapojit alespoň pohybově, když nemluví. I přesto, že dítě neopakuje, nemluví, je důležité stále vše popisovat, ukazovat obrázky, navazovat interakci pomocí hraček, knížek, obrázků, apod. Pokud se dítě do tří let nerozmluví, doporučila bych navštívit klinického logopeda a dětského psychologa. Také bych doporučila provést vyšetření sluchu na foniatrii, aby bylo jisté, že má chlapeček stoprocentně zdravý sluch. Vím, že za krátkou dobu, kdy s Vámi dítě je, situaci nemůžete zachránit, ale můžete si zkusit naplánovat návštěvu odborníků, se kterými osobně jeho stav zkonzultujete. Další postup už bude asi na otci dítěte. Přeji hezký den a držím palce :-)