Vnímání času dětmi aneb kdy dítě rozumí časovým úsekům

Datum přidání: 16. 3. 2018

Maličké děti až přibližně do tří let nedokážou vůbec pochopit plynutí času. Např., chcete-li, aby pospíchalo, protože za deset minut má přijít kamarádka s dítětem a společně jdete ven. Malé děti neví, jak rychle uplyne deset minut, co se za nich dá stihnout a co naopak ne. Už vůbec neví, že po celý den plyne čas stejně všem lidem po celé zemi a události se dějí souběžně, jedna s další a další.

Vizualizace času a další jeho příměry

Chcete-li, aby váš potomek věděl, kdy je za týden, znázorněte mu to. Děti od 3 let už dny začínají rozeznávat, pomáhá jim např. to, že chodí do školky. Ví, že den začíná ránem a končí večerem, ví, že do školky se jde pětkrát, pak je dva dny doma. Můžete mu na kalendáři znázornit týden a také víkend.

Stejně tak mu můžete půlhodinu přiblížit pořadem v televizi, který rádo sleduje. Skvělým příkladem je pořad „Kouzelná školka“. Trvá půlhodinu a pokud chcete, aby si dovedlo půlhodinu trochu představit, řekněte mu, že budete muset čekat, cvičit, jet autem či cokoli jiné tak dlouho, jako trvá právě „Kouzelná školka“. I když i tady to nebude pro dítě na 100 % dokonalý příměr. Pořad jej baví a půlhodina mu uplyne jako nic. Když se bude nudit např. v čekárně, bude mu připadat, že „Kouzelných školek“ už by za čekání v čekárně vidělo i pět.

Znázornit čas dětem lze i na budíku. Vysvětlete, že když vteřinovka udělá kolo, uplyne minuta. A např. cesta k babičce autobusem trvá 12 minut. To je 12 kol vteřinovky.

Co je rychle a rychleji

Jestliže dítko vybízíte, ať si pospíší, protože brzy přijede tatínek, vůbec neví, co chcete. A to právě asi do tří let. Pojem „rychleji“ mu znázorněte. Dejte si na stůl budík s vteřinovkou a pomalu minutu kreslete. A teď mu ukažte, kolik toho za minutu nakreslíte, když budete kreslit minutu rychleji. Anebo choďte po bytě a pak choďte rychleji.

No a chtěli jste nejen, ať spěchá, ale navíc, že „brzy“ přijede tatínek. Ale co je „brzy“? Uveďte příklad něčeho, co dítě zná. Např. „Tatínek tady bude za takovou dobu, jakou trvá „Večerníček“.

Velkým usnadněním je budík i v případě, že chcete, aby si dítě např. deset minut hrálo samo. Jednoduše ho natáhněte a až zazvoní, budete si hrát zase spolu. Anebo mu příměrem „až se dopeče bublanina“ přibližte další časový úsek. Příkladů je spousta.

Měsíce, týdny, dny…

Má-li přijít „Mikuláš“ za pět dnů, můžete např. na domácí nástěnku nalepit papír s pěti obrázky. Každé ráno začíná nový den, proto nechte dítě, ať ráno, co ráno jeden obrázek vybarví.

Týden přibližte dítěti tak, že mu večer vysvětlete, že uplynul jeden den. A týden má sedm dnů, takže ještě dalších šest vás čeká. To, že den má 24 hodin a ubývá i v noci jeho neopomenutelná část, tím ho vůbec nezatěžujte. V nástěnném kalendáři mu znázorněte počet dnů měsíce. Tolik času musí přejít, než budete kalendář otáčet. A když otočíte 3x, uplyne jedno roční období. A těch je do roka čtvero.

Děti čas dokáží uchopit mnohem lépe, když jim budete dávat výše uvedené příměry. Od třech do šesti až sedmi let se ale budou v čase hodně „ztrácet“. Pro děti plyne čas jinak rychle a hlavně, nedovedou odhadnout časové úseky, nedovedou si představit, jak dlouho trvají. A příměry jim to v mnohém usnadní. Až ve škole je začnou učit číslice, hodiny a další, a ony začnou času „přicházet na kloub“.

Ani my, dospělí, ale mnohým věcem nerozumíme do chvíle, kdy je nezažijeme, nebo nám je někdo pro nás pochopitelně přiblíží. I my si často něco přiblížíme nákresem, příkladem, příměrem. Nezlobme se na děti, že čas je pro ně cizí. Jsou to jejich bezstarostné roky, kdy je čas netrápí a nestresuje, dopřejte jim je. Těšte se z jejich klidnosti, protože neklidu, spěchu a nestíhání si za celý život užijí až až…

Podobné články

Jak podpořit kreativitu dětí

Kreativní myšlení je žádaným „artefaktem“ u dospělých v mnoha profesích. Někdo jej má, někdo téměř vůbec. I když nelze dělat zázraky, u většiny z nás se dá kreativní myšlení podpořit. Ideální však je, když se na zlepšení kreativity podílí již rodiče v dětství Celý článek

Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Píše Mgr. Martina Kolmanová, klinická logopedka

Moje dítě nechce opakovat. Je to problém?

Dítě se neučí řeč opakováním, ale nápodobou. A proto na často používaný povel “Řekni…”, nepřichází odpověď. Dítě se řeč učí životem. Slyšená slova spojuje se situacemi, které prožívá. A tyto prožitky a vjemy, když bude připravené, samo pojmenuje. Celý článek

Píše Bc. Kateřina Vacíková

Problematika ústní hygieny u dětí

Ve své ordinaci často slýchám názor rodičů, že na mléčných zubech nezáleží, protože stejně vypadnou. Jak to s mléčnými zoubky tedy je? Při narození je ústní dutina novorozence téměř sterilní... Celý článek

Komentáře