Zajímavosti a novinky pro děti i rodiče

Výchova dětí: 7 tipů jak vychovat sebevědomé dítě

Datum přidání: 15. 9. 2016

Píše Mgr. Jaroslava Tauchmannová

Dítě se ve svém životě nejvíce učí z konkrétních činů svých rodičů. Rodiče dítěti předávají své „životní zkušenosti“, hodnotovou orientaci, která má pomoci začlenit se do společnosti. Rodiče jsou nejdůležitějším článkem v raném vývoji dětí. Od nich se učí, kopírují. Rodiče pomáhají dítěti najít si vlastní identitu.
 

Dítě se učí nápodobou, ne radami


Rodič, který je v nějaké situaci nejistý, předává tuto nejistotu svému dítěti. Dítě tomu sice nerozumí, ale pokládá toto chování v konkrétní situaci za přirozené, správné. A naopak rodič, který vystupuje ve společnosti jistě, předává tuto jistotu svému dítěti. Dítě vnímá vše co se kolem děje a rodič ukazuje, jak se chovat. Je přirozené, že rodiče jsou vzorem. Jestliže si je rodič vědom některých svých nedostatků, je dobré se o ně s dítětem podělit, než je zastírat. Dítě tím získává reálnější obraz o společnosti. Nebude mít problém samo připustit svou omylnost. Jelikož snaha o neomylnost a frustrace bývá základem slabé psychické odolnosti. Tyto kvality budou rozhodovat o psychické odolnosti v budoucnosti.

Sebevědomí se tvoří už od početí


Cesta k sebedůvěře je dlouhá, ale pokud se budeme hned od začátku snažit nezávislost svých dětí podporovat, uděláme to nejdůležitější pro jejich samostatnost. Podle názoru Terezy Beníškové, je stokrát lepší, když se naše děti naučí říkat: „Já můžu“, než „Já nemůžu“. Správnou výchovou lze sebevědomí dítěte výrazně podpořit. Dítě potřebuje především lásku. Pokud se mu dostatečně nevěnujeme, nabývá pocitu, že není milováno. Pocity méněcennosti se vytváří již v prvních letech života. Pokud se na miminko těšíme, očekáváme ho s láskou, už tím stavíme základní kámen k jeho sebedůvěře. Což ale neznamená, že dítě, které přišlo na svět neplánovaně, rodiče zaskočilo a bylo nechtěné, nemůže být přiměřeně sebevědomé. Podle psychologů se však sebedůvěra buduje mnohem lépe dítěti, které je na světě vítané.

V psychologii se často mluví ne o sebevědomí, ale o sebeúctě. Jak tedy takové dítě s přiměřenou sebeúctou vychovat? Mějme dítě rádi takové, jaké je. Snažme se znát jeho přednosti a náležitě je oceňovat. Stejně tak je dobré znát jeho slabé stránky. Ale uvědomme si, že slabé stránky má každý, což je zcela přirozené. Naše reakce posílají k dítěti zprávy o tom jaké je a jaké jsou jeho schopnosti. Když si spolu zpíváme, hrajeme, tančíme, smějeme se, můžeme mu tak dát najevo, že je s ním zábava. Tyto druhy zpráv jsou základem sebevědomí. Další každodenní způsob, jak dát dítěti pocit sebevědomí, je najít způsob, jak by mohlo pomoct s domácími pracemi. Děti velmi rády pomáhají s „dospělými“ úkoly. Jsou pyšné, když nám mohou ukázat jak se krmí domácí zvířata, nebo zalévají rostliny.

 

Mohlo by vás zajímat:

 

Jak vychovat sebevědomé dítě


Národní centrum pro kojence, batolata a rodiny se sídlem ve Washingtonu uvádí tyto návody.

1. Pomozme dětem pochopit svět

Jak naše dítě roste, stáváme se „překladatelem“, když se mu snažíme vysvětlit, jak svět kolem funguje a pomáháme mu vyrovnat se s životní realitou.
Jak pochopit složité situace? Existuje spousta situací, které mohou být pro děti matoucí. Pochopením těchto zkušeností jim dáváme jistotu, že s nimi mohou pracovat. „Vím, že jsi smutný, že si Míša dnes nehrál s námi v parku. Už si házel s míčem s jiným kamarádem. Je pořád tvůj kamarád. Co kdybychom ho pozvali, aby si k nám přišel tento víkend hrát?“

2. Zaměřme se na úsilí dětí

„Aby mohla tříkolka jet, je šlapání pedálů velmi těžké. Páni, ty jsi tak silný!“ K našemu dítěti tím vysíláme velmi důležité zprávy. Lepší než: „Maminka je na tebe tak pyšná!“ Se zaměřením na vytrvalost a úsilí, motivujeme dítě naučit se nové dovednosti – „vnitřní motivaci“. A ta je mocnou silou u starších dětí.

3. Neklaďme na dítě přehnané nároky

Pokud máme na dítě přehnané nároky a zlobíme se pak za každý jeho neúspěch, všechno je špatně. Dítě se má naučit, že je normální, když se něco nepodaří, že to patří k životu. Nedělejme z komára velblouda a malým neúspěchům se zasmějme. U těch větších zase dítě povzbuzujme. Jestliže potomek začne svým neúspěchům přikládat příliš velkou váhu, ke zdravému sebevědomí nedojde.

4. Učme dítě samostatnosti

Nepomáhejme dítěti s každou maličkostí. Dítě potřebuje prostor, aby udělalo něco samo od sebe. Jen tak se může naučit samostatnosti. Jestli chceme, aby si v budoucnosti dokázalo poradit samo, nechejme jej naučit se o sebe v rámci svých možností postarat. Je to šance, aby se dítě cítilo úspěšné. Doby největšího zklamání jsou ve skutečnosti zlaté příležitosti k vytvoření pocitu důvěry. Naučí se, že se může spolehnout na naše povzbuzení při hledání řešení. Samozřejmě, pokud se naše dítě snaží a zjevně nemůže splnit to, co chce, nabídneme mu malou pomoc. Poskytneme mu právě tolik pomoci, kolik je nezbytně nutné k překonání problému. Poté ustoupíme stranou a necháme ho úkol dokončit samotného. (Zeptejme se, zda ví, co může být příčinou problému. Nabídněme připomínky. Poskytněme podporu, aby bylo dítě úspěšné.)
• Pozor na míru soutěživosti
Potíže se sebevědomím mají často mladší sourozenci. Snaží se vyrovnat svému staršímu bratrovi či sestře, a pokud se jim to nedaří, ztrácí důvěru ve vlastní schopnosti. Je důležité dítěti vysvětlit, že od něj nikdo neočekává, že bude stejný jako sourozenec. Každý umí přeci něco jiného.

5. Chvála zmůže více než kritika

Už Jan Amos Komenský říkal, že pravý vychovatel se pozná podle toho, že zadává dítěti takové úkoly, které dokáže splnit. Nepovedlo se něco? Neodsuzujme dítě, ale pouze konkrétní čin. Například pokud zvrhne skleničku a pití se rozlije na stůl, neříkejte: „Ty jsi hrozný nešika, podívej se, polil jsi zase celý stůl.“ Takto formulovaná věta je špatná. Generalizujeme nepovedený čin na celého člověka a dáváme dítěti najevo, že je hrozný nešika opakovaně. Lepší je říci: „Vidím na stole rozlité pití. Budeme potřebovat hadr.“ Přestaňme děti kritizovat za každou maličkost. Kvůli rozlitému mléku se přece svět nezboří. Dávejme také pozor, zda si kritikou nevybíjíme jen špatnou náladu.

6. Hrajme si se svými dětmi

Aby se dítě dobře vyvíjelo, je potřeba se mu věnovat. Když je dítě neposedné a nenechá nás chvilku v klidu, odkážeme jej do dětského pokoje, aby si šlo hrát? Pak se nemůžeme divit. Dítě potřebuje především nás, rodiče, a nikde není psáno, že hry jsou určené jen pro děti a jejich kamarády. Chceme být vice než rodičem, chceme být nejlepším přítelem? Vymezme si čas na nejrůznější společné hry, při kterých si dítě nejen hraje, ale něco se i naučí. A pamatujme, že nejrychleji se dítě učí to, co ho baví. Jen zaměstnané dítě je šťastné dítě.

7. Dopřejte dítěti uznání úspěchů, ale pravdivé a nesrovnávejte s druhými

Chceme-li, aby dítě mělo zdravou míru sebevědomí, rada odborníku zní: od počátku se snažme „ukotvit“ dítě v realitě. To znamená hodnotit výsledky tak, aby to odpovídalo skutečnosti. Zapne-li si naše dítě v mateřské škole knoflíky, nemusíme mu říkat, že nikdo šikovnější než on neexistuje. Stačí říct: „To je prima, jak sis pěkně zapnul knoflíky.“ A pokud víme, že výkony dítěte nejsou nejlepší ze všech, tak mu to raději neříkejme. Není potřeba vychvalovat dítě do nebe, říkat mu, že má nejkrásnější oblečení z celé školky nebo že ho paní učitelka má nejraději ze všech. Pokud je dítě příliš zaměřeno na své výsledky a dělá vše, aby bylo nejlepší – je dobré se zamyslet nad tím, odkud toto pochází a zda (třeba i někdo jiný v rodině nebo školce) dítě učí srovnávat se s druhými. Dítěti můžeme ukázat nadšení, že překonalo samo sebe, ale ne druhé – např. „vidíš, dnes už jsi tu kaničku zavázal úplně správně!“ místo „vidíš, ty už tu kaničku umíš zavázat nejlíp ze všech“. Přehnané sebevědomí ale může být způsobeno také tím, že si dítě nevěří. Proto i u hodně sebevědomého dítěte dopřejme mu upřímného uznání toho, co se mu daří a co nám jako rodičům dělá radost.

 

Zdroj: gokids.cz, napsala: Mgr. Jaroslava Tauchmannová

Podobné články

Jak dítku vysvětlit, kde se berou děti?

Děti se velmi brzy začnou ptát na vše, co je zajímá. Rodiče většinou trpělivě vysvětlují, i když jim jde z přemíry dotazů mnohdy již „hlava kolem“. Tu a tam však přijde i otázka, se kterou si nevíme rady, nebo o které se nemluví až tak snadno. Celý článek

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Nevýchova aneb opravdu mluvíme stejnou řečí?

Možná jste se někdy sama až lekla, co že to vlastně dáváte dítěti za pokyny. Někdy si protiřečíte, jindy jste sarkastická a z toho se nejednou snažíte dát dítěti jednoduchý a jasný pokyn a ono to opět nefunguje. Kde se tedy stala chyba? Celý článek

Máte doma malého bordeláře? 5 tipů, jak naučit děti uklízet

Kdo by neznal pořekadlo „Nepořádek v bytě, šťastné dítě“. Určitě na tom něco bude, ale přece jen je dobré vést děti k pořádku už odmalička. Máme pro vás pár tipů, které se budou hodit, až budete potomkovi vysvětlovat, proč by si měl nepořádek po sobě uklidit. Celý článek

Komentáře