Vychováváte své dítě, aby bylo jako vy... Pozor na to

Datum přidání: 14. 1. 2018

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Děti jsou obrazem toho, co do nich vložíme. Vidíme to dnes a denně, kdykoliv jsou děti drzé, je tak jednoduché říct, že jsou nevychované. Ale omyl – ony jsou vychované v tom, co viděly u jiných. A víte, kde je zakopaný pes celého problému?

Děti jsou podobné svým rodičům fyzicky, to je jasná věc. Ale že se jim podobají i chováním, to na druhých vidíme, ale sami u sebe to většinou přehlédneme.

Dost možná jste si v dětství říkala, že nebudete opakovat chyby rodičů a v žádném případě nebudete jako oni, a přece se dost často přistihnete, jak v některých situacích reagujete úplně jako, přes „kopírák”. Jediný rozdíl mezi vámi a jimi je ten, že vy máte dostatečnou sebereflexi na to, abyste si to uvědomila a zároveň dostatek času, abyste své chování změnila. Jinak se jednou probudíte a uvědomíte si, že takhle jste to nechtěla. Stejně jako máma z příběhu na www.nevychova.cz.

Koncem týdne už mě snad pustí z nemocnice domů, ale chtěla jsem ti ještě napsat. Kdybys byla znovu malá, holčičko moje, pár věcí bych udělala úplně jinak.

  • Kdybys plakala, už bych ti neřekla „To nic není, co vyvádíš?“ Místo toho bych se zeptala, co tě bolí.
  • A kdyby ses vztekala, nechtěla bych tě honem utnout. Nezakřičela bych „Okamžitě se uklidni!“ Chtěla bych tomu rozumět.
  • Kdyby sis chtěla povídat, neřekla bych „Teď toho mám moc“. Sedla bych si k tobě a naslouchala ti.
  • A kdyby ses zase v cukrárně hodně nahlas smála, neokřikla bych tě „Přestaň se předvádět.“ Zkusila bych se zasmát s tebou.
  • Kdybys mi řekla, že se ti nelíbí ty nový kalhoty, neodsekla bych „No to máš teda smůlu.“ Chtěla bych vědět proč. 

Jak tu teď ležím po operaci a myslím na tebe, jestli to doma s tátou zvládáš, napadlo mě, že vlastně nejsi příšerná puberťačka, která mi přerostla přes hlavu. Jen moje dokonalá kopie.

  • Myslím na to, jak uštěpačně říkáš „Nechápu, proč tak vyvádíš,“ když se rozbrečím, že je mi to líto.
  • Jak vždycky zvedneš obočí, když ze zoufalství křičím, a nakonec vyprskneš „Matko, uklidni se!“
  • Jak ode mě utíkáš, když si chci povídat: „Teď to nejde, mám toho dneska hodně do školy.“
  • A když se někde začnu nahlas smát, zmrazíš mě hláškou: „Přestaň mě ztrapňovat.“
  • A jak mi odsekneš – no to máš teda smůlu! – když řeknu, že se mi nelíbí ty tvoje nový kalhoty.

Jako vždy jde o to, najít si na děti čas, snažit se jim porozumět, a především mluvit spolu. Je zásadní umět se vcítit do situací, které prožívají, vrátit se do vlastního dětství a vzpomenout si, co a jak jsme prožívali my sami a jak jsme se, dost často velmi svérázně, rvali s vlastními problémy. To, co prožívají naši potomci bývá dost podobné – doba se změnila, ale lidské pocity zůstaly stejné. Nikdy není příliš pozdě to zastavit, mámo, táto, jestli váš vztah s dětmi někam ujíždí. A vrátit do něj blízkost.

Podobné články

Píše Tereza Bečková

Jaké úvazky jsou pro ženy po mateřské/rodičovské ideální?

Díky současné situaci se zaměstnavatelé uchylují k tomu, že maminkám umožňují alternativní typy úvazku. Jaké způsoby práce to jsou a na co si musí dát ženy po mateřské/rodičovské zejména pozor? Celý článek

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Píše MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Vaše nejčastější otázky a odpovědi týkající se neplodnosti. 2.část

Za měsíc budu mít 39 let, mohu podstoupit umělé oplodnění? Na co mi přispěje zdravotní pojišťovna? Již od svých 16 let užívám hormonální antikoncepci, může to mít vliv na moji plodnost? Jaká je pravděpodobnost, že se vaše umělé oplodnění povede? Celý článek

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Jak hnout s umanutým dítětem? Klidný a vstřícný krok udělá více než křik

Zásek dítěte umí přijít přesně v tu nejnevhodnější chvíli. Spěcháte do školky, abyste nepřišli po uzamčení, chcete stihnout autobus, potřebujete být včas v práci... Ale dětská hlavička si zrovna něco usmyslí, a tak si nebude obouvat boty, zrovna teď ho... Celý článek

Komentáře