Vychováváte své dítě, aby bylo jako vy... Pozor na to

Datum přidání: 14. 1. 2018

Spolupracujeme s Nevýchova.cz

Děti jsou obrazem toho, co do nich vložíme. Vidíme to dnes a denně, kdykoliv jsou děti drzé, je tak jednoduché říct, že jsou nevychované. Ale omyl – ony jsou vychované v tom, co viděly u jiných. A víte, kde je zakopaný pes celého problému?

Děti jsou podobné svým rodičům fyzicky, to je jasná věc. Ale že se jim podobají i chováním, to na druhých vidíme, ale sami u sebe to většinou přehlédneme.

Dost možná jste si v dětství říkala, že nebudete opakovat chyby rodičů a v žádném případě nebudete jako oni, a přece se dost často přistihnete, jak v některých situacích reagujete úplně jako, přes „kopírák”. Jediný rozdíl mezi vámi a jimi je ten, že vy máte dostatečnou sebereflexi na to, abyste si to uvědomila a zároveň dostatek času, abyste své chování změnila. Jinak se jednou probudíte a uvědomíte si, že takhle jste to nechtěla. Stejně jako máma z příběhu na www.nevychova.cz.

Koncem týdne už mě snad pustí z nemocnice domů, ale chtěla jsem ti ještě napsat. Kdybys byla znovu malá, holčičko moje, pár věcí bych udělala úplně jinak.

  • Kdybys plakala, už bych ti neřekla „To nic není, co vyvádíš?“ Místo toho bych se zeptala, co tě bolí.
  • A kdyby ses vztekala, nechtěla bych tě honem utnout. Nezakřičela bych „Okamžitě se uklidni!“ Chtěla bych tomu rozumět.
  • Kdyby sis chtěla povídat, neřekla bych „Teď toho mám moc“. Sedla bych si k tobě a naslouchala ti.
  • A kdyby ses zase v cukrárně hodně nahlas smála, neokřikla bych tě „Přestaň se předvádět.“ Zkusila bych se zasmát s tebou.
  • Kdybys mi řekla, že se ti nelíbí ty nový kalhoty, neodsekla bych „No to máš teda smůlu.“ Chtěla bych vědět proč. 

Jak tu teď ležím po operaci a myslím na tebe, jestli to doma s tátou zvládáš, napadlo mě, že vlastně nejsi příšerná puberťačka, která mi přerostla přes hlavu. Jen moje dokonalá kopie.

  • Myslím na to, jak uštěpačně říkáš „Nechápu, proč tak vyvádíš,“ když se rozbrečím, že je mi to líto.
  • Jak vždycky zvedneš obočí, když ze zoufalství křičím, a nakonec vyprskneš „Matko, uklidni se!“
  • Jak ode mě utíkáš, když si chci povídat: „Teď to nejde, mám toho dneska hodně do školy.“
  • A když se někde začnu nahlas smát, zmrazíš mě hláškou: „Přestaň mě ztrapňovat.“
  • A jak mi odsekneš – no to máš teda smůlu! – když řeknu, že se mi nelíbí ty tvoje nový kalhoty.

Jako vždy jde o to, najít si na děti čas, snažit se jim porozumět, a především mluvit spolu. Je zásadní umět se vcítit do situací, které prožívají, vrátit se do vlastního dětství a vzpomenout si, co a jak jsme prožívali my sami a jak jsme se, dost často velmi svérázně, rvali s vlastními problémy. To, co prožívají naši potomci bývá dost podobné – doba se změnila, ale lidské pocity zůstaly stejné. Nikdy není příliš pozdě to zastavit, mámo, táto, jestli váš vztah s dětmi někam ujíždí. A vrátit do něj blízkost.

Podobné články

Monika Čepelková

Píše Monika Čepelková

Jak mi Pokémoni zasáhli do finančního vzdělávání

Asi před 3 měsíci jsem neměla o existenci barevných kartiček s Pokémony ani tušení. Teď se s nimi setkávám každý den a nejsem z toho zrovna nadšená. Přesto se snažím na „soužití“ s nimi najít něco pozitivního. Celý článek

Jste těhotná? Přečtěte si, co se děje první dva měsíce ve vašem těle

Zjednodušeně se dá říct, že první měsíc těhotenství o svém „jiném stavu“ nemáte zdání. I když se obecně říká, že těhotenství trvá devět kalendářních měsíců, tak výstižnější je pojmenování deset lunárních měsíců, což znamená deset měsíců trvajících 28 dnů. Celý článek

Spolupracujeme s fitMAMI®

4 tipy, jak se připravit na první pracovní cestu

Stále více maminek na mateřské pracuje a dost z nich navíc díky své práci i cestuje. Možná ta první cesta čeká právě vás. Víte, jak se na to připravit? Jste šest měsíců po porodu, miminko už vás nepotřebuje každé tři hodiny a na řadu přichází práce Celý článek

Komentáře