Znát hodnotu věcí je důležitou součástí nejen finančního vzdělávání

Datum přidání: 7. 11. 2018
Monika Čepelková

Píše Monika Čepelková

K napsání tohoto článku mě přivedla čerstvá zkušenost s mým 11tiletým synem. Vše začalo zcela nevinně v okamžiku, kdy syn zjistil, že má propadlou průkazku do knihovny a chtěl si ji obnovit. Domluvili jsme se, že navštíví knihovnu a vše si zařídí. V ten moment by mě ani ve snu nenapadlo, že tato celá příhoda skončí u rozpravy o hodnotě peněz.

Následující den přišel s tím, že je potřeba vyplnit novou přihlášku, kde musí být podepsaný zákonný zástupce a že je možné nahrát průkazku na městskou kartu za poplatek 50 Kč. Vyplnila jsem tedy „svou“ část a dala mu dvoustovku s tím, že zbytek peněz přinese zpět. Další den si vše zařídil, ale zbytek peněz mi nevrátil. Až druhý den jsem se dotázala, kdy mi vrátí zbylé peníze.

Začal se vykrucovat a odpověď z něho lezla sotva po hláskách, až konečně ze sebe vysoukal, že mu nic nezbylo, protože všechny peníze utratil za svačinu. Jako zkušená matka jsem si dala několikrát sotva slyšitelný nádech a výdech, abych dokázala bez jediné známky změny výrazu pokračovat v dialogu. „Ty sis ráno zapomněl vzít svačinu?“ dotázala jsem se starostlivě. Odpovědí mi bylo, že ne, ale že při odpoledce mají hodinu volna a v té pravidelně dostane hlad, tak si šel koupit něco k jídlu. To mi znělo celkem logicky a skoro jsem začala mít pochyby o tom, že mu dáváme málo jídla. Trvalo to ale asi jen vteřinu, než jsem na něho vyhrkla: „Svačinu za 150 korun?!“ a moc mě zajímalo, jaký že měl náš synáček apetit.

Prý to bylo jen 148 korun, dvě koruny mu zbyly. Navrhla jsem tedy, že jsem ochotná mu peníze ponechat, pokud obhájí smysluplnost nakoupených věcí a požádala ho, jestli by si je mohl i s částkami sepsat na papír. Už když začal psát, obracel se můj zrak k nebesům a já se snažila nedat najevo svoje rozčarování.

Na seznamu se objevilo: Bubble tea za 55,-, brambůrky za 28,-, sušenka za 26,-, Ice tea lemon za 30,-, atp. Nakonec jsem se neubránila a s povzdechnutím prohlásila, že je mi líto, že utratil peníze, které mu nepatřily, za úplné zbytečnosti a chtěla po něm návrh, co s tím. Zastavil mě, že to ještě nedokončil, že k tomu chce uvést ještě důvod, proč si ty věci koupil. Sušenku a Ice tea si koupil proto, že měl na to strašnou chuť. Bubble tea a pytlík brambůrek proto, že chtěl zapadnout do party spolužáků, kteří si kupovali to samé, protože je pro něj důležité mít kamarády. Uff. Co na to říct?

A tak se naše povídání protáhlo téměř na půl hodiny, kdy jsme mluvili nejen o tom, že utrácet za blbosti peníze, které navíc nejsou moje, je špatně. Hlavně to ale bylo o tom, jakou hodnotu má přátelství a že mít přátele, kteří se mnou budou kamarádit jen proto, že piju stejné pití a jím brambůrky, nejsou ti praví. A že to není málo mít za dva měsíce v nové škole dva kamarády.

Nakonec jsem po něm chtěla, aby vymyslel, jak mi peníze vrátí, protože v kasičce žádné úspory neměl. Zapsal si tedy do peněžního deníku, že 2 týdny nedostane kapesné a v tom třetím týdnu dostane jen 32 Kč. V tu chvíli vypadal opravdu nešťastně, protože mu došlo, jak dlouhá doba to je.

Ponaučení...

  • Ukázalo se, že vyplácení kapesného a záznamy v peněžním deníku mají smysl – syn si uvědomil, jak dlouho bude muset peníze vracet, nebo si spořit na nějaký cíl.
  • Přesto, že se snažíme děti vést k tomu, že každá věc i činnost má svoji hodnotu, tak je to stále běh na dlouhou trať a objevují se nové a nové situace. Důležité je společně o věcech mluvit, naslouchat a všímat si.
  • O hodnotě věcí se dá mluvit každý den. Ať už je to u čištění zubů, kdy se nechává téct voda proudem, nebo při zbytečném svícení v pokoji, kde nikdo není, nebo při ztrátě jakékoli věci z nedbalosti apod.
  • Čím více budu dětem dopřávat samostatnost, tím se budou stávat zodpovědnějšími (jsem přesvědčena o tom, že syn už neutratí peníze, které mu nepatří).
  • V období kolem začínající puberty je ještě více prohlubována potřeba patřit do nějaké party. Děkuji okolnostem, že já měla v dětství partu skvělých kamarádek, se kterými nás pojí přátelství dodnes. Přála bych to samé i svým dětem.
  • Přátelství je něco, co se nedá koupit za peníze.

Podobné články

Monika Čepelková

Píše Monika Čepelková

Rodič jako příklad správného hospodáře

Každá doba má své a v té dnešní se velmi často řeší, jak do výuky ve školách zakomponovat různé gramotnosti – čtenářskou, počítačovou, finanční nebo mediální. Odborníci i laici se předbíhají, aby navrhli ten nejlepší zaručený koncept vzdělání a pedagogové pak Celý článek

Píše Tereza Bečková

Ošetřování člena rodiny: Jaké jsou podmínky a novinky v roce 2019

Staráte se o nemocného člena rodiny a nebo o dítě mladší 10 let? Za jakých okolností máte nárok na placené volno a podporu při ošetřování člena rodiny? Jaká je výše podpory při ošetřování člena rodiny v roce 2019? Celý článek

Jak podpořit kreativitu dětí

Kreativní myšlení je žádaným „artefaktem“ u dospělých v mnoha profesích. Někdo jej má, někdo téměř vůbec. I když nelze dělat zázraky, u většiny z nás se dá kreativní myšlení podpořit. Ideální však je, když se na zlepšení kreativity podílí již rodiče v dětství Celý článek

Komentáře